Starý dům uprostřed Madridu

Výborně!
Snad to bylo tou večerní   melancholickou náladou, že   mi tento, ostatně velice   povedený, snímek tolik   učaroval. Trumfem filmu se   stalo bezesporu to malé,   bledé, okaté dítě se   stále strnulým pohledem a   posmutnělou tváří.   Vynikající je také   Geraldina Chaplinová, s   jejímž monologem o tom, že   své dětství nepovažuje za   nejšťastnější období   života, nýbrž za smutný,   trýznivý, dlouhý čas, za   dobu, již poznamenaly obavy z   neznámého a strach ze smrti,   jsem se plně ztotožnil.

Velice silný a emotivní   příběh tří sester,   kterým umřela nejprve matka   a poté i otec. Vychovávat je   tedy musí teta. Příběh o   tom, že dětství nemají   všechny děti šťastné.   Skvěle jsem se při tomto   filmu naučila španělsky.   Písnička "por que te   vas" (proč jsi odešel?)   mě trhala u srdce.

Obraz jednoho dětství,   který má daleko k vlídné   nostalgii Obecné školy nebo   Amarcordu. Je smutný, trpký   a bolestný, zároveň ale   natočený s něhou a   porozuměním. Saura jeko   vždy nejde na věc   přímočaře, používá   střídání i prolínání   časových rovin, stírá   hranice mezi realitou a snem.   Skvěle se mu daří   vystihnout momenty ztráty   nevinnosti a strachu z toho,   co bude. Perlou snímku je   píseň Por que te vas,   zdánlivá odrhovačka, která   v sobě skrývá křehkost a   melancholii dokonale   souznící s náladou filmu.   Už chápu proč po ní před   lety sáhly Zuby nehty.
Přiznám se, že   symbolika konce   frankistického režimu mi   totálně unikla a ozřejmilo   mi jí až nahlédnutí do   "1001 filmů..." Ale   kupodivu nemám pocit, že   jsem o něco přišel. Asi to   bude tím, že Starý dům   uprostřed Madridu má i   obecnější rozměr.