Slovo dělá ženu

Blbina s hroznými   písničkami. Nudný a   nezáživný film. Uvidět,   zahodit, zapomenout.   201210078004/0000+++++++++Souh   las s mým pět let starým   komentem. Je to tak na těch   10%. Potřetí netřeba. Kdyby   se člověk u toho alespoň   zasmál, ale ani to ne.

20170405

Tato komedie patří mezi   agitky padesátých let.   Neoznačil bych ji však za   slabou. Vede mne k tomu hned   několik věcí. V prvé   řadě je to osobnost   Oldřicha Nového, který   celý film táhne. Už tu sice   není onen elegán Kristián v   obleku, ale Ludvík Zach v   různých pracovních   mundurech. Nicméně, ta   elegance z něj vůbec   nevyprchala. Naopak, zde   ztískává zcela jiný   rozměr. Jeho herecké   vystoupení je poplatné době   avšak má tu svůj vtip a   šarm. Dnešním hodnotitelům   filmů padesátých let   většinou oslava práce v   nich ztvárněná, smrdí. On   ten optimismus a nadšení byl   tehdy opravdový. Lidé   věřili tomu, že budují   nový svět.

Film Slovo dělá ženu   není jen čistou propagandou.   Dle mého soudu je plná   vtipných dialogů a film   diváka skutečně nenudí.   Není to film pouze o práci,   ale také o vztazích mezi   mužem a ženou. To jak se dva   hlavní hrdinové mezi sebou   hadají a dávají si drobné   šťouchance. To by se mohlo   odehrát i v jiných   prostředích.

Propagandistické filmy,   ať už naši výroby nebo   zahraniční, jsou většinou   slátaniny. Točí se však i   dnes. Vzpomeňte si třeba na   filmy z počátku   devadesátých let - tzv.   podnikatelské filmy -   Hotýlek v srdci Evropy,   Trhala fialky dynamitem,   Divoké pivo, Ještě větší   blbec, než jsme doufali apod.   A z té poslední doby?   Raději nebudu jmenovat.

Budovatelský snímek v celé   své kráse s Oldřichem   Novým v hlavní roli, který   tu naprosto zprofanovat svého   slavného Kristiána. Už na   začátku příběhu v letadle   svádí ženu tím, že jí   poučuje o elektrických   akumulačních kamnech. Když   se sní setká v restauraci s   připravenou konverzací o   básních a pozor, v   montérkách, neodejde s   romantickou hláškou   "Zavřete oči,   odcházím", ale   střeleně vyskočí ze židle   a rozuteče se do fabriky   zpravovat nějaký stroj.   Chudák Olda. Děj jako   takový patří mezi tzv.   výrobní filmy, takže se   převážně odehrává ve   fabrice mezi soustruhy, kde je   poctivá práce vzorem. Tady   jde však o něco víc. Tady   se hlavně probírá   rovnoprávnost mezi muži a   ženami. Muži jsou v plném   pracovním nasazení pouze ve   fabrice, zato ženy jak ve   fabrice, tak i v domácnosti.   A toho bohdá nebude. A tak   započne válka kdo je lepší   a o prototyp myčky nádobí.   Závěrečná píseň v   podání Oldřicha Nového už   je jen vrcholem všeho dění.   Což o to, natočeno je to   dobře a o zábavu nouze   není, jen to muselo být už   ve své době velmi   přitažené za uši.   Propaganda je však propaganda   a tak snímek podle toho   vypadá. Chudák Olda.

Oldřich Nový byl elegantní i v montérkách...
...on byl noblesním hercem   sám o sobě, tudíž by   nevadilo, že v této roli na   sobě nemá salónní   "kristiánský"   oblek, vadí však něco   jiného - tato   "komedie" je opravdu   typicky budovatelská a   poplatná době svého vzniku.   Hrají zde výborní herci -   Nový a Steimarová - jenže   to nestačí. Scénář je   opravdu hodně ideologický a   vyvolává pocit hrozné nudy.   Vím, že v 50. letech vzniklo   hodně podobných projektů,   které musely vycházet z   "optimistického"   náboje budování socialismu,   ovšem ne všechny jsou   vyloženě slabé, tento film   však ano. Stačí ho ze   zvědavosti vidět jednou a   tím to končí.