Silnice

Giuletta Masina je pro mě   velká třída,viděl jsem jí   v těch nejlepších filmech   co natočila,Silnice je super!

Tenhle dojemný klenot snad   nemá slabé místo.   Nadčasově fungující   příběh, krásně   natočený, zahraný (Anthony   Quinn je skvělý, ale   Giulietta Masina ho přeci jen   trochu válcuje těmi svými   obličeji), doprovázený   nádhernou hudbou Nino Roty.   Na rozdíl od pozdějších   Felliniho nespoutaných   fantazií je to i film   uměřený a všeobecně   srozumitelný. Překvapilo mě   jak hodně má celkové   vyznění blízko k tehdejší   tvorbě Akiry Kurosawy.

Už když jsem Silnici četla,   tak můj oblíbenec byl   Blázen a ani po zhlédnutí   se to nezměnilo. To je   postava se všemi kladnými   rysy - vtipná, neohrožená,   upřímná, samotářská a   přesto oblíbená mezi lidmi   (jen ne mezi hajzlama), muž   činu jednající bez   přemýšlení a na vlastní   pěst:o) O to víc nenávidím   Zampana (neřeknu proč, bych   toho hodně prozradila).   Nevím jak to tak Anthony   Quinn (Zampano) dokázal   zahrát, že vážně celou   dobu působí jako ten   největší grázl, a ani u   poslední scény jsem v něm   nenašla nic, abych s ním   měla soucit. K hlavní   postavě - Giulietta Masina   (Gelsomina) dokáže jedním   pohledem člověka rozesmát i   rozplakat, když se zadívá   do kamery, tak jste   připoutáni k jejím   očím.....její   nechápající (někdy z   radosti, někdy z bolesti)   kukuč může jen málokdo   nechat bez povšimnutí. Ano,   ano, opravdu moc příjemně   vyprávěný příběh,   jednoduchý, k zamyšlení,   jeden z těch kam Fellini   umístil i prostředí   "jeho" milovaného   cirkusu...a konec, konec je   smutný...to když se Zampano   z vyprávění tamní   obyvatelky dovídá o osudu   své Gelsominy, která, jak si   příliš pozdě uvědomil,   pro něj znamenala víc, než   si myslel.

Film, který rve srdce,   syrový příběh s hereckými   výkony, které nikdy   neupadnou v zapomnění. Film   jsem viděla v průběhu let   několikrát a vždy mne tento   drsný příběh   "dostal". Kdo film,   zvláště italský opravdu   miluje, přijde si určitě na   své. Vřele doporučuji.

Nejkrásnější a   nejpůsobivější snímek   italského filmaře   spadající do éry   neoralismu. Rozhodně stojí   za vidění. Pro mě jeden z   filmů, díky kterému jsem   objevila krásu filmu a   naprosto jsem mu propadla...

Maličkým tohoto světa   nezbývá nic než bezmezná   láska a oddanost, zatímco ti   rádoby silnější často   tragicky pozdě seznávají,   že si nevystačí sami a že   propásli svou životní   šanci na tutéž milost.   Smutné, leč pravdivé.   Nádherný, čistý, poetický   film bez velkých a   okázalých gest a   mravokárných naučení.   Takové filmy mám rád.

Tenhle film je pro mě asi   Feliniho nejlepším dílem...   sledujeme osud naivní   Gelsomini spolu s jejím   věčně tyranským a   nepříjemným Zampanem. Je to   nesmírně lidský, takovej   ten film točenej srdcem,   úplně z něj všechny ty   pocity sálaj...
Musel   sem ho shlédnout vícekrát,   protože poprvé mi u toho   místama vlhly oči a já   přišel o kousky tohodle   úžasnýho filmu, když sem   si je utíral...
Krásná klasika.