Silnice

Jméno hlavní hrdinky Gelsomina se stalo pojmem, jenž vstoupil do povědomí filmového publika na celém světě natolik, že odsunul název filmu až na druhé místo. Giulietta Masinová ve výjimečném hereckém výkonu obdařila postavu charismatickou aurou, která povznesla prostoduchou venkovskou dívku zaprodanou primitivnímu hrubiánovi Zampanovi na symbol absolutního dobra a nevinnosti. Stala se novodobou světicí a křesťanskému výkladu filmu jako podobenství o vykoupení se nebránil ani Fellini. Je nepochybné, že k nesmrtelnosti filmové Gelsominy přispěla její povaha blahoslaveného dítka božího chudého duchem, její bezbřehá dobrota a františkánská pokora. V optice existencialistické filosofie lze film vyložit jako obraz o tragice lidského odcizení a nemožnosti komunikace. Fellini šťastně prolnul chmurnou osudovost příběhu humorným odlehčením a v této polaritě se pohybuje i Gelsomina. V klaunském nalíčení potulné komediantky s obrovskýma udivenýma očima jako by se koncentrovala čistota bezelstné dětské duše. Úsměvné grimasy a bezděčné hravé gagy tlumí její trpký úděl, stejně jako tklivá melodie trubky, jíž hrdinka v osamění vyluzuje svůj smutek. Silnice, oceněná Oscarem, rázem získala Fellinimu renomé světově uznávaného režiséra a proslavila i protagonistku, jejíž osobité klaunství bylo srovnáváno s komikou Charlieho Chaplina.
Kino Aero 2004/1

Slavné podobenství, vycházející z krušného života potulných artistů. Soužití křehké, zakřiknuté dívenky s brutálním mužem, jemuž byla prodána, provází ponižování a ústrky. Navíc v nejtěžší chvíli zůstane opuštěna. V jejím osudu můžeme spatřit též ideu křesťanského vykoupení; každopádně nezištná láska k bližnímu a pokora prostupuje celou její bytostí.
Kino ART

Autor/Zdroj: /Kino ART


Slavné podobenství, vycházející ze života potulných artistů. Soužití křehké, zakřiknuté Gelsominy (Giulietta Masinová) s brutálním Zampanem (Anthony Quinn) provází ponižování a ústrky. Zampano chce, aby mu Gelsomina pomáhala při vystoupeních, a zachází s ní jako s otrokyní. Když dívka ve společnosti provazochodce „Blázna" (Richard Basehart) poznává vřelý cit, zažije vzácné okamžiky štěstí. V jejím osudu můžeme spatřovat ideu křesťanského vykoupení: každopádně nezištná láska k bližnímu a pokora prostupuje celou její bytostí. Poetický snímek Federica Felliniho (1920 1993) obdržel celou řadu mezinárodních ocenění - mj. Stříbrného Iva na filmovém festivalu v Benátkách 1954, Cenu německé filmové kriti
ky 1956 a v roce 1957 také Oscara za nejlepší zahraniční film. Silnice získala také nejvíce hlasů v anketě Zlatého fondu světové kinematografie.

Autor/Zdroj: /Kino AERO

Je jen málo filmů, které vyvolaly v době svého vzniku tolik polemik a prudkých kontroverzí v řadách italských kritiků. Při uvedení Silnice katolicky orientovaní recenzenti toto dílo přecenili, zatímco ostatní je ostře napadli. Ale obě strany se mýlily a byly nuceny své prvotní soudy záhy odvolat. Kolem filmu se rozpoutalo obrovské nadšení ve Francii, Anglii, Spojených státech a pak i v dalších zemích. A právem. S odstupem času můžeme říci, že je to jedno z nejvýznamnějších děl světového filmového umění.

Surový a bezcitný artista Zampano, otupělý tuláckým životem, získá od chudé venkovské matky (za směšnou částku deset tisíc lir) její poněkud prostoduchou dceru Gelsominu, kterou si jako svou pomocnici dokonale zotročí. Naučí ji hrát na tamburínu, vytrubovat fanfáry, ohlašující jeho artistický výstup a nacvičí s ní i samostatné artistické číslo. Toulají se od vesnice k vesnici, od štace ke štaci, až se jednoho dne Gelsomina vzepře a uteče. Ale její vzpoura je směšná a tragická.
Jednoduchý příběh, pod nímž se však skrývají myšlenky o lidské osamocenosti, nedorozumění a nemožnosti pochopení mezi dvěma odlišnými lidmi, žijícími na pokraji společnosti. Angelo Solmi říká, že „andělé a démoni jsou smutnými postavami Silnice, vykreslenými odvážně do hloubky s důkladností, jíž je schopen pouze Fellini." Poukazuje na to, že hlavní „hrdinové" filmu jsou symbolickými, ale zároveň živými postavami, které dojímají nebo rozlaďují a stále dráždí divákovy pocity.
Fellini tvrdí, že ho myšlenka tohoto filmu napadla už kdysi dávno, když utekl s cirkusem Pierino. Jisté však je, že jej při kompozici ovlivnilo vyprávění herce Alda Fabriziho. Nejprve se v něm zrodila představa jakéhosi středověkého potulného rytíře, umírajícího v opuštěnosti (všimněte si, jak má tato představa blízko v Bergmanově Sedmé pečeti /Det sjunde inseglet, 1956/). Ale k dalšímu jejímu přetvoření došlo, když Fellini natáčel Luci del varieta (Světla varieté, 1950). Vliv mělo především prostředí a pak drobné podněty – dvojice kočovných artistů, muž a žena, spolu táboří na otevřeném prostranství a nepromluví mezi sebou ani slovo, obdobná cikánská dvojice, tlačící vozík v Alpách. Z těchto podnětů vznikl první scénář, který pak dozrával za pomoci jiných autorů až k výslednému tvaru - filmu o nesdílnosti dvou bytostí, jimž bylo určeno, aby spolu žily.
Po filmu I vitelloni (Darmošlapové, 1953) se Fellini rozhodl, že Silnici natočí. Záhy však ztratil producenta, který neměl odvahu natočit takový „nehezký" příběh. Nakonec pomohl Ponti, ale Fellini musel vybojovat tvrdý souboj o obsazení hlavních rolí, tedy o účast Anthonyho Quinna a Giulietty Masinové. Také samo natáčení stíhaly problémy. Exteriérové scény byly velmi náročné. Masinová si vyvrkla kotník, Quinn musel dokončovat ještě další film, režisér zápasil s nedostatkem peněz. Odklady, prodlevy, přerušení - ale nakonec byla Silnice dokončena a s ní dvě nesmrtelné postavy: Zampano a Gelsomina. Giulietta Masinová, již tento film proslavil jako herečku, vzpomíná: „Herec nehraje jednou tak a podruhé jinak podle toho, jakého má režiséra, nýbrž podle postavy, kterou ztělesňuje. Gelsomina mne velmi dlouho přitahovala a zároveň děsila. Je to postava, která se nesmiřuje a lpí na životě a chce tvrdošíjně, houževnatě vystavět kolem sebe ideál jednoduchého citového života bez osamocenosti. Hledala jsem způsob, ve vztahu k Zampanovi, jak vyjádřit tu zoufalou obtížnost styku s ostatními, která se často mění ve vyumělkovanou veselost, v pocit, že člověk není na svém místě, v nesmírné vnitřní rozpaky."
A Fellini: „Silnice zůstane jednou provždy vrcholným bodem mého života. Nechci dělat nějaká prohlášení, cítím, že sám film za mne řekl všechno, proč mohu plakat nebo se smát, trpět nebo doufat. Cítím, že bych ho každou další poznámkou ničil."
mht Cinema 1992/12/76

Autor/Zdroj: mht/Cinema


Potulný artista Zampan zaplatí chudé vdově a odveze s sebou její zaostalou dceru Gelsominu jako svou novou pomocnici, místo její starší sestry Rosy, která zemřela: - Nadšená naivní dívka brzy pozná, že je v rukou surového primitiva. Musí se naučit správně vystupovat před publikem. - Gelsomina mlčky přetrpí, když si Zampan po dobrém výdělku užije s prostitutkou. - Dvojice se zúčastní vesnické svatby, při níž Gelsomina rozveselí zmrzačené dítě a při níž Zampan získá oblečení od starší vdovy. - Později Gelsomina od hrubiánského Zampana uteče. Je svědkem církevního procesí a večerního vystoupení sympatického provazolezce Blázna (Matto). Zampan ji nakonec přinutí, aby se zase přidala k němu. - Na zimu se Zampan se svou partnerkou přidá k cirkusovému souboru na římském předměstí. Je tu i Blázen, který vyprovokuje Zampana ke rvačce a který později přesvědčuje Gelsominu o jejím místě ve světě. Dívka se rozhodne pokračovat se Zampanem, k němuž pocítila sounáležitost. - Dvojice přenocuje v klášteře, kde Gelsomina zabrání Zampanovi v krádeži cenných předmětů. - Na další cestě Zampan ve rvačce Blázna zabije a jeho smrt nastrojí jako nehodu. Otřesenou Gelsominu ponechá jejímu osudu. - Po několika letech se Zampan dozví, že Gelsomina zemřela. Opije se a na břehu moře se zhroutí žalem.
Zdeno Kubina Filmový přehled 2001/2/44

Autor/Zdroj: Kubina Zdeno/Filmový přehled