Romance pro křídlovku

Zdařilý pokus
režiséra Otakara Vávry   přetvořit do filmové podoby   báseň Frant. Hrubína.   Teenager Jaromír Hanzlík si   počínal jako starý rutinér   a Miriam Kantorková ukázala,   že není vůbec stydlivá.   Film má tu správně   poetickou atmosféru a náladu   takže byl asi spokojený i   František Hrubín, který se   podílel i na scénáři. Pan   Vávra jako vždy když točil   podle svého a ne na   objednávku dokázal, že fakt   umí i když převádět   poezii na filmové plátno   vůbec není snadná   záležitost.

Romance pro křídlovku
Oproti "Zlaté   renetě" o trochu   lepší, přesto pro mě   zůstává dále tvorba   Otakara Vávry nepochopena.   Možná se k tomu musím   teprve dostat, možná to   prostě není můj šálek   kávy.
Romance pro   křídlovku je básnickou   povídkou Františka Hrubína.   Osobně jsem velkým   čtenářem poezie, ale v   žádném případě nefandím   jejímu převádění na   filmová plátna. To je   možná také jeden z   důvodů, proč jsem zde   nenašel tolik zalíbení.
Na druhou stranu, jsem   rád že jsem viděl Jaromíra   Hanzlíka jako mladé kuře,   ještě mladšího než jsem   zvyklí ho vídat v jeho   klasických rolí, bylo to   opravdu překvapení. Jeho   herecký talent se projevoval   už v začátcích tvorby a   konkrétně v této adaptaci   mu nelze nic vytknout. K ději   se nebudu moc vyjadřovat,   původní báseň byla pojata   o mnoho více lyričtěji a   zde ve filmu jednotlivé   reálie až tak moc   nevyznívají. Chtěl jsem se   ušetřit konzumním typům   snímků, ale vidím, že k   tomu mám ještě hodně   daleko, proto se zase vracím   na post klasického   popkornožrouta a jdu hodnotit   raději americké   blockbustery...

I po letech se rád na takový   film podívám a i po letech   mě tam vadí slovenský herec   Vašek, který mě do té   romance jaksi nezapadá.Jinak   se stoletému mistru Vávrovi   občas podařily natočit   filmy, které patří do   zlaté klenotnice českého   filmu. Kdesi hovořila Miriam   Kantorková o koupací a   dováděcí scéně z   Hanzlíkem, kde byla voda při   7C...

Převádění poezie na   plátno není zrovna   nejčastější jev. Ještě   vzácnější ale je, když se   pak filmařům podaří   rozeznít to nevyslovitelné,   co báseň obsahuje (protože   báseň má podle mě   vyjadřovat to, co   "normálně" říct   nejde), jít za děj samotný,   zachytit prchavý pocit, jeho   nesnesitelnou lehkost. Tohle   Otakar Vávra dokázal a   uprostřed novovlných   experimentů natočil   citlivý, v pravém slova   smyslu poetický a asi i svůj   nejlepší film.

Zvláštní, ale rozhodně nikoliv špatný film.
Přenést verše na filmové   plátno je vždy složité a   nemusí se vždy zrovna   povést. V případě Romance   pro křídlovku se jedná o s   citem natočený film, s   precizností vlastní Otakaru   Vávrovi. Ač se jedná   spíše o milostný poem, či   jak lépe specifikovat žánr   tohoto filmu, který nepatří   zrovna do mých oblíbených,   v případě Romance pro   křídlovku činím výjimku.   Nejde jen o onu milostnou   romanci s Vojty a Teriny, ale   vůbec o zobrazení   mezilidských vztahů,   zejména dojemná péče Vojty   o nemocného dědečka, tyto   momenty považuji za naprosto   klíčové v celém filmu a   také hluboce dojemné.   Herecké výkony jsou podány   velmi přesvědčivě a na   slušné úrovni, p. Hanzlík   již na začátku své   filmové práce byl velmi   profesionální, z ostatních   rolí si dovoluji vyzdvihnout   svého oblíbeného   slovenského herce p.   Kvietika. Zajímal by mne osud   přestavitelů např. rodičů   Teriny - v jejich filmografii   není již uveden žádný   jiný titul, i když se třeba   jedná o neherce, podali zde   velmi dobré výkony. Tento   film navíc považuji za jeden   ze skvostů jinak celkově   poměrně slabé   kinematografie 60. let.

Velice pěkná, citlivá a   umně natočená Hrubínova   básnická poema Otakarem   Vávrou. Hanzlík, Cigánová,   Kvietik,   Kantorková...vynikající,   ale na mě největší dojem   udělal Janusz Strachocki v   roli Vojtova dědečka. Jeho   "cesta vlakem do Krhanic   a pak přívozem" je   prostě nezapomenutelná. Že,   pane Berka?