Romance pro křídlovku

Zdařilý pokus
režiséra Otakara Vávry přetvořit do filmové   podoby báseň Frant. Hrubína. Teenager Jaromír   Hanzlík si počínal jako starý rutinér a   Miriam Kantorková ukázala, že není vůbec   stydlivá. Film má tu správně poetickou   atmosféru a náladu takže byl asi spokojený i   František Hrubín, který se podílel i na   scénáři. Pan Vávra jako vždy když točil   podle svého a ne na objednávku dokázal, že   fakt umí i když převádět poezii na filmové   plátno vůbec není snadná záležitost.

Romance pro křídlovku
Oproti "Zlaté renetě" o trochu   lepší, přesto pro mě zůstává dále tvorba   Otakara Vávry nepochopena. Možná se k tomu   musím teprve dostat, možná to prostě není   můj šálek kávy.
Romance pro křídlovku je   básnickou povídkou Františka Hrubína. Osobně   jsem velkým čtenářem poezie, ale v žádném   případě nefandím jejímu převádění na   filmová plátna. To je možná také jeden z   důvodů, proč jsem zde nenašel tolik   zalíbení.
Na druhou stranu, jsem rád že jsem   viděl Jaromíra Hanzlíka jako mladé kuře,   ještě mladšího než jsem zvyklí ho vídat v   jeho klasických rolí, bylo to opravdu   překvapení. Jeho herecký talent se projevoval   už v začátcích tvorby a konkrétně v této   adaptaci mu nelze nic vytknout. K ději se nebudu   moc vyjadřovat, původní báseň byla pojata o   mnoho více lyričtěji a zde ve filmu jednotlivé   reálie až tak moc nevyznívají. Chtěl jsem se   ušetřit konzumním typům snímků, ale vidím,   že k tomu mám ještě hodně daleko, proto se   zase vracím na post klasického popkornožrouta a   jdu hodnotit raději americké blockbustery...

I po letech se rád na takový film podívám a i   po letech mě tam vadí slovenský herec Vašek,   který mě do té romance jaksi nezapadá.Jinak se   stoletému mistru Vávrovi občas podařily   natočit filmy, které patří do zlaté   klenotnice českého filmu. Kdesi hovořila Miriam   Kantorková o koupací a dováděcí scéně z   Hanzlíkem, kde byla voda při 7C...

Převádění poezie na plátno není zrovna   nejčastější jev. Ještě vzácnější ale je,   když se pak filmařům podaří rozeznít to   nevyslovitelné, co báseň obsahuje (protože   báseň má podle mě vyjadřovat to, co   "normálně" říct nejde), jít za děj   samotný, zachytit prchavý pocit, jeho   nesnesitelnou lehkost. Tohle Otakar Vávra   dokázal a uprostřed novovlných experimentů   natočil citlivý, v pravém slova smyslu   poetický a asi i svůj nejlepší film.

Zvláštní, ale rozhodně nikoliv špatný film.
Přenést verše na filmové plátno je vždy   složité a nemusí se vždy zrovna povést. V   případě Romance pro křídlovku se jedná o s   citem natočený film, s precizností vlastní   Otakaru Vávrovi. Ač se jedná spíše o   milostný poem, či jak lépe specifikovat žánr   tohoto filmu, který nepatří zrovna do mých   oblíbených, v případě Romance pro křídlovku   činím výjimku. Nejde jen o onu milostnou   romanci s Vojty a Teriny, ale vůbec o zobrazení   mezilidských vztahů, zejména dojemná péče   Vojty o nemocného dědečka, tyto momenty   považuji za naprosto klíčové v celém filmu a   také hluboce dojemné. Herecké výkony jsou   podány velmi přesvědčivě a na slušné   úrovni, p. Hanzlík již na začátku své   filmové práce byl velmi profesionální, z   ostatních rolí si dovoluji vyzdvihnout svého   oblíbeného slovenského herce p. Kvietika.   Zajímal by mne osud přestavitelů např.   rodičů Teriny - v jejich filmografii není již   uveden žádný jiný titul, i když se třeba   jedná o neherce, podali zde velmi dobré výkony.   Tento film navíc považuji za jeden ze skvostů   jinak celkově poměrně slabé kinematografie 60.   let.

Velice pěkná, citlivá a umně natočená   Hrubínova básnická poema Otakarem Vávrou.   Hanzlík, Cigánová, Kvietik,   Kantorková...vynikající, ale na mě největší   dojem udělal Janusz Strachocki v roli Vojtova   dědečka. Jeho "cesta vlakem do Krhanic a   pak přívozem" je prostě nezapomenutelná.   Že, pane Berka?