Panelstory aneb Jak se rodí sídliště

Zaplať pánbůh za paneláky
Nudný nekoukatelný film přitažený za vlasy,   ostatně chytilová točit filmy neuměla, její   filmy jsou jen Kopytem sem, kopytem tam, prostě k   nedívání, na tenhle film jsem s ekdysy   pokoušel dívat, jenže je tak hloupě   natočený, o ničem, herci přehrávají, sled   doslova blbých nezáživných epizod. V podstatě   jde ale oto, co tvůrkyně nepochopila, ono když   se postaví panelák, nebo jakýkoliv dům i teď   za kapitalismu, tak než se to v okolí zazelená,   než vyrostou sztromy tak to chvíli trvá, to   nějak Chytilivé nedošlo, asi jí ani nedošlo,   že dřív než se postavaly paneláky tak za   první republiky bydleli v tzv. chudinských   čtvrtích. Nyní za kapitalismu, jsou za   socialismu postavené panelové domy   zprivatizovány (jako všechno v republice) a lidi   jsou rádi, že můžou v panelácích bydlet,   když se byty v současním kapitalismu nestaví a   nebo když už ta se staví tak draze, že se   človk musí zadlužit do konce života, aby si na   některý mohl vzít tzv. hypotéku. Na závěr -   je to nekoukatelný film o fádních blbostech a   je ztráta času se na něj dívat. / vim o čem   píšu, moje starší sestra v paneláku bydlí od   roku 1976 dosud, jako malý kluk jsem si hrával   před panelákem, hrál kuličky, na schovku,   jezdil na kole, panelák je prostě bydlení jako   každé jiné, nic proti panelákům nemam, na   souseda blbce může čověk narazit i když   bydlí v domku. Na okraj tématu - dnes se staví   paneláky naležato - satelitním městečka, jak   už ve svém komentáři napsal Hvezdyn.

Snímky Věry Chytilové mají svou určitou   složitost k správnému uchopení podstaty, ale   to už je prostě taková její osobní tvůrčí   síla. Tento snímek o absurditě výstavby,   života a prostého syrového realismu   socialistické panelové džungle je pojat pro   uvěřitelnost vskutku nevšedně, avšak   skutečně pravdivě. Živá dokumentární   kamera, vedle zkušených herců i neherci, což   je u některých jednotlivců na intonaci hodně   znát, a různé epizodky ze života a   zkušeností obyvatel sídliště, které jsou   dnes hlavně pro mladou generaci k neuvěření.   Takhle to ale skutečně bylo a netýkalo se to   pouze Jižního města v Praze. Kdo tohle zažil,   má vzpomínky stejně šedivé, jako bylo celé   prostředí onoho místa. Snímek ve své   podstatě tak kritický, že měla režisérka   problém s povolením realizace. Nakonec ho   získala, ale i tak se snímek do kin dostal až   devět let od svého natočení a to vlivem   úspěchu na filmovém festivalu v Moskvě.Týden   po premiéře byl nemilosrdně zakázán. Ano, i k   takovým paradoxům docházelo. Za zmínku také   určitě stojí první filmová role Lukáše   Becha, kterého si režisérka sama vyhlédla a   kterého musela tvrdě prosadit, neboť jeho   účast nechtěl sekretariát schválit kvůli   protistátní politické angažovanosti svého   otce. A dobře udělala. Budoucnost ve své pozici   dětského herce tak měl Lukáš zajištěnou.   Snímek ´Panelstory... ´ nepatří k filmovým   dílům s dějovou linkou, dramatizací či   komediálností. Jedná se o úsměvnou   socialistickou výpověď své doby, která v   takovémto podání nemá konkurenci.

Surový diamant
Paní Chytilová se s diváky nikdy zvlášť   nepárala a tenhle film je toho důkazem. Není to   příjemná podívaná ale tak nějak vás vtáhne   a pokud chcete vidět, jak se budoval socialismus,   poslouží vám Panel story věrněji než   uhlazený seriál Vyprávěj. Vybavilo se mi mnoho   zapomenutých vzpomínek...

Jen prvních deset a více minut bylo pro mne   utrpením. Chápu, pazvuky měly navozovat   atmosféru, ale muselo to být skutečně tak   dlouho? Film je snůškou drobných příhod, z   nichž některé stojí za zaznamenání, ale   jinak se mi celý snímek nelíbil. Dávám pár   plusů za některé scény, ale k lepšímu   hodnocení nevidím důvod.

Absolutně nezvládnutý film, a nejhorší je, ze   překrucuje i pravdu, jak to vlastně bylo. Ano   paneláky jsou nejhorší co kdy který architekt   vymyslel, ale kdyby to takhle vše bylo, vymřeli   by lidstvo do týdne. Jak tu někdo napsal,   nechápu co se na tom filmu může někomu líbit.

Musím se přiznat, že režisérka Chytilová mě   svými filmy neuhranula a její filmy kromě   Bohúše Polívky vůbec nemusím.Chytilová   točila to, co se jí líbilo, a ne jestli přijde   milión diváků do kina, divák jí mohl být   ukraden. Ona zřejmě bydlela na sídlišti, kde   šlapala v blátě, sousedské hádky byly na   denním pořádku, soused i přes zeď chrápal.   Neznámé herecké tváře, příběh pravdivý,   ze života, ale koho to na víc ještě může   zajímat, jít se na ten blázinec, podívat na   sebe, do kina...

Ohavná leč pravdivá realita o budování   socialistických králikáren. Neschopní a   úplatní úředníci co si neumí ohlídat ani   pracoviště. Melouchy dělníků na denním   pořádku. Korupce, rozkrádání a svalování   viny na druhý. Všude humus a bordel,   nezabezpečený pracoviště, ale honem bydlet za   každou cenu i když to není ještě dodělaný.   Všechny necnosti tehdejší doby jako by   přežily až do dnes. Podobný filmy bych   povinně pouštěl komunistickým voličům, ať   vidí jaký zvěrstvo chcou opět vrátit. Jako by   to dnešní, minulou dobou zkažený, nestačilo.

panelstory (1979)
kruta realita za stareho socializmu, ale   pravdiva. Totez jsem jako dite zazil podobni   situace jako ve filmu ,,v rozostavanem   sidlisti.Vsude jamy, chdniku nikde,cesty pro auta   jenom strk a kameni, na sidlisti jenom jeden   obchodak, prvni panalaky pri nich ani   poplenici nebyli tak lidi vyhazovali odpadky   primo z oken ci balkonu, deti a lidi chodili po   jamaach a kanalech do skol do prace i nekteri si   natahovali ikelitove sacky na boty aby se tak moc   nezamazali, hruza.
Z toho bylo v zahranici velke   halo napr v Rakousku, jak se zije nansidlisti v   Ceskoslovensku, odvysilan dokument. no hruza   ktera tehdy byla jako na Ukrajine nebo v   Rumunsku.

Toto je velmi zvláštní film. V podstatě   člověka nebaví v pravém slova smyslu, v mnoha   ohledech působí zastarale, nicméně něco   zajímavého se v něm najít dá. Pominu vlastní   děj, ten sám o sobě v globálu je o ničem, ale   náhled do nitra některých figurek, resp.   obyvatel paneláku, tak špatný není. Vlastně   pro mě něco nového - nikdy jsem nežila v   paneláku, neznám problémy se zaseknutými   výtahy, papírovými stěnami apod. Malý Lukáš   Bech je ozdobou celého filmu, tento   "prostořeký" klučina patří k mým   oblíbeným dětským hercům. Panelstory   hodnotím jako průměr, kdyby maličko víc byly   dotažené hluché proluky mezi zajímavými   scénami, bylo by to za víc. Pro zajímavost a i   ze studijních důvodů české kinematografie   sklonku 70. let ale mohu doporučit.

Film, který ve své době pobavil více než   dnes. Mrazivý humor a kaleidoskop událostí   jednoho dne na jednom rozestavěném sídlišti.   Paneláky. Ty byly často terčem kritiky. Ale   poměrně úspěšně se pomocí nich řešila   bytová krize. Možná že se mnou někdo bude   souhlasit, možná bude nesouhlasit, ale to je   všechno, co proti tomu udělá. Stejnou depresi,   jakou pomocí paneláků na plátno přinesla   paní režisérka Chytilová by dnes dokázala i   satelitní městečka.
Nádherný herecký   výkon předvedl ten pětiletý chlapec (Lukáš   Bech). Byl pro film a seriál velkým objevem a   stal se dětskou hvězdou. Je třeba ocenit i   výkon mnohých dalších neherců. Vedle nich se   na plátně objevili i lidé, kteří herectví   měli a mají jako svoji hlavní profesi.   Pozoruhodná je z počátku záhadná postava   vytvořená Oldřichem Navrátilem.