Miluše Šplechtová

Miluše Šplechtová patří již řadu let mezi výrazné osobnosti Národního divadla, širší veřejnosti je známá také jako manželka Jana Hrušínského. Pochází z Mostu, kde její otec pracoval jako horník, matka byla učitelkou. Pedagogické vzdělání zvažovala původně i Miluše, ještě na základní škole se ale rozhodla pro konzervatoř, kde jí u příjimacích zkoušek pomohla průprava z dramatického kroužku, účast v recitačních soutěžích a také hodiny klavíru. Ještě jako studentka se poprvé objevila před kamerou ve slovenském filmu TETOVANÉ ČASOM (1975), kde ztvárnila hlavní dívčí postavu maturantky Evy. O tři roky později ji pak oslovili čeští filmaři, mimo jiné slavní tvůrci jako Jan Kačer nebo Ludvík Ráža. V roce 1978 tak Miluše Šplechtová hrála hned v pěti filmech, výraznější příležitost jí ale přinesla až v dalším roce postava mladé maminky v satirické komedii PANELSTORY ANEB JAK SE RODÍ SÍDLIŠTĚ (1979). Je obecně známo, že studenti konzervatoře mají zakázáno hrát ve filmu, což vedlo k tomu, že Šplechtová po šesti filmových rolích byla ze školy vyloučena těsně před absolutoriem (1979). Nakonec se jí podařilo konzervatoř dokončit a pak hrála v představeních pořádaných různými agenturami. První stálé angažmá našla v Činoherním studiu v Ústí nad Labem (1981-1985), které se dlouhodobě těšilo dobré pověsti jako progresívní divadelní scéna. Šplechtová v Ústí hrála například v Komedii masopustu, Hedě Gablerové nebo Čechovových Třech sestrách. Mezitím se poprvé provdala, následovalo první dítě, v divadle se ale mezitím seznámila s Janem Hrušínským. Jejich vztah brzy překročil pracovní meze, takže se rozvedla a Jan Hrušínský se pak stal jejím druhým manželem. S filmem v těchto letech spolupracovala jen sporadicky, za zmínku stojí její sestra Vlasta v okupačním dramatu TA CHVÍLE, TEN OKAMŽIK (1981), mihla se také ve výpravné rodinné kronice TISÍCROČNÁ VČELA (1984). V polovině 80. let se Miluše Šplechtová vrátila do Prahy a v letech 1985-1991 byla herečkou Realistického divadla Zdeňka Nejedlého. Také tady na ni čekaly významné role (Její pastorkyňa, Aucassin a Nicoletta), za svou kreaci May ve hře Láskou posedlí získala v roce 1989 Cenu Divadelních novin. Ani po návratu do Prahy se Miluše Šplechtová příliš neobjevovala před filmovou kamerou, spíše ji bylo možno zaznamenat v televizi, a to jak v inscenacích, tak v seriálech (LÉTAJÍCÍ ČESTMÍR, 1984; DOBRODRUŽSTVÍ KRIMINALISTIKY, 1989). Po delší době se vrátila na filmové plátno postavou zavražděné prostitutky Heleny ve filmu DIVOKÁ SVINĚ (1990). Po zániku Realistického divadla neměla Miluše Šplechtová problém s nalezením nového působiště a získala angažmá v činohře Národního divadla, kde působí dodnes. Hned po nástupu se na naší první scéně uvedla slibně hlavní rolí v Pygmalionu, další velké role hrála v Racinově klasickém dramatu Britannicus nebo v Shakespearových hrách Zimní pohádka a Sen noci svatojánské. Zmínku si zaslouží také slavná komedie Sluha dvou pánů, která je sice hlavně sólovým vystoupením Miroslava Donutila, ale Šplechtová zde hraje poměrně velký part, hra se těší značnému zájmu již více než patnáct let a v roce 2000 bylo představení zaznamenáno i Českou televizí. Kromě domovské scény hraje Šplechtová často také ve Stavovském divadle, kde se v Českých sekretářkách představila i jako osobitá zpěvačka. Z posledních let divadelních aktivit Miluše Šplechtové zasluhuje pozornost titulní (nikoli ovšem hlavní) postava ve hře Sněhová královna, kterou alternuje se Sabinou Královou, hraje také v kritiky oceněném představení Srpen v zemi indiánů. Po boku svého manžela Jana Hrušínského hostuje také v Divadle Jezerka, kde ji diváci mohli vidět v populárních konverzačních komediích Vajíčko, Takový žertík nebo Zahraj to znovu, Same. Z repertoáru Divadla Jezerka převzala Česká televize představení Gogolovy hry Ženitba. Sama Šplechtová přiznává, že komorní prostředí i repertoár Jezerky je jí příjemnější než Národní divadlo, které ale na druhou stranu znamená pro herečku zodpovědnost a prestižní závazek. Znovu také hrála v televizi, devadesátá léta jí ve filmu přinesla poměrně velkou, ale různorodě přijatou roli matky hlavního hrdiny v dramatu JAK CHUTNÁ SMRT (1995). Více se jí podařilo zviditelnit na televizní obrazovce, kde se do diváckého povědomí uvedla především pomocí seriálů, z nich pak nejvíce poslední řadou NEMOCNICE NA KRAJI MĚSTA (2008). Kromě všech uvedených aktivit se Miluše Šplechtová věnuje také dabingu, její hlas zaznívá z řady zahraničních filmů (častěji namluvila například Kim Basingerovou) i televizních seriálů. Miluše Šplechtová je podruhé vdaná. První manželství s architektem Nikolou Stojanovem se rozpadlo po dvou letech a krátce nato se Šplechtová znovu provdala za herce Jana Hrušínského (*1955). Z prvního manželství má syna Nikolu, s Janem Hrušínským má pak dvě dcery, starší Kristýna (*1985) kráčí v hereckých šlépějích rodičů.