Pokus o vraždu

Hodně psychologicky laděná   detektivka. Režisér Jiří   Sequens znovu prokázal, že   bez ohledu na názory na jeho   charakter svému řemeslu   hodně rozumí. Svými výkony   mu pomohla řada našich   předních herců. Některé   momenty tohoto příběhu jsou   opravdu silné a zaujmout   může také relativně   překvapivé rozuzlení. Film   však bohužel díky velkému   důrazu na psychologickou   stránku hodně kolísá v   tempu a celkovému dojmu   nepomohla ani (z mého   pohledu) dosti necitlivě   vybraná hudba. Podtrženo a   sečteno jde o film, který   bych ocenil jako jen lehce   nadprůměrný.

Skutečnost může být docela jiná, než se nám jeví.
Působivé psychologické   krimi drama s překvapivým a   nečekaným závěrem.   Typické pro hlavní   dramatickou postavu Karla   Högra a ostatních dobře   obsazených herců s výjimkou   pana Hanzlíka. Tento herecký   výkon v postavě   vyšetřovatele mě docela   nepřesvědčil. Byl málo   policejní. I kamera nebyla ve   všech případě dokonalá.   Místy se postavy vychylovaly   z obrazu. Líbila se mi ale   dramatizace děje a uvolnění   v závěru filmu.

Delší dobu jsem filmu nemohl   přijít na jméno ale od   letoška jej jenom chválím.   Skvělý herec Karel Höger na   sklonku života natočil pár   dobrých filmů, které se   vracejí na obrazovku   pravidelně. Přednosta   kliniky přestane všem kolem   sebe důvěřovat, poté, co   nějaký střelec po něm   vystřelil do okna. Ze   střelby podezřívá syna,   který by chtěl po jeho smrti   přeci jen něco dědit.   Doktora Dvořáčka, který se   tlačí na jeho místo,   švagrové syna nemůže ani   cejtit, prostě všichni jej   chtějí zabít. Naštěstí   má kamaráda Šedu, což je   právník, ale i takové   kamarádství nestojí ani za   fajfku tabáku, i Šeda je s   přátelství odstaven.   Práskne na dvoře výstřel,   Mudr. Šeda leží na dvoře   na zemi. Přednosta kliniky   zírá s okna. Herecký   koncert Karla Högera, Martina   Růžka, Niny Popelíkové i   Slávky Budínové...

Psychologický snímek z   detektivní zápletkou, kde   tradičně předvedl svůj   herecký koncert Karel Höger.   I tato role dokazuje, že to   byl >pan herec<. Zahrál   si člověka, jehož averze ke   všemu a ke každému je více   než příznačná a tak se   nelze divit, že jednoho dne   odněkud z venku přilítne   kulka ze střelné zbraně.   Hledání sebe sama a snaha se   na svět dívat také z jiné   stránky, než jen svým   přísným a téměř   diktátorským pohledem. To je   hlavní motto tohoto počinu.   Na svou dobu standart, dnes   již bohužel místy značně   nudící. Přesto se jedná o   dílo, které má co říct a   které vynáší i jisté   poselství. Být morous v   životě prostě nepřináší   nic dobrého.

Psychologický film nebo   detektivka? Nevím, kam tento   film zařadit. To, že ve   filmu hraje spousta dobrých   herců (Höger. Růžek,   Brejchová, Budínová,   Abrhám), ještě není   zárukou vynikajícího filmu.   Film zachycuje život   primáře kliniky Trojana a   všechny jeho paranoidní   myšlenky, že kdekdo usiluje   o jeho život. Nemusím ho   vidět opakovaně.

Psychologický a kriminálně   laděný příběh   uznávaného profesora z   lékařské oblasti. Ten   šéfuje jedné klinice. Má   pod sebou sehraný personál.   Tento postarší muž žije   sám a do domácnosti mu   dochází hospodařit jeho   švagrová. Ta, stejně jako   on, již přišla o   životního partnera. Dojde ke   dvěma událostem, které   vyvolají v tomto profesorovi   pocit, že jej chce někdo   zabít. Ať už je to   otrávení jeho kočky jedem,   tak i kulka z revolveru,   která prolétla z ulice oknem   dovnitř jeho bytu.
Tento profesor napřed   nemůže pochopit, proč. Ale   jak tak postupuje čas, tak si   uvědomuje, že je mnoho   těch, které mu o život   mohou usilovat. Postupně   sledujeme téměř rozpad   osobnosti. Tento člověk v   každém jiném vidí   nepřítele.
Hlavní   postavu skvěle zahrál Karel   Höger. Je z generace těch   opravodvých a velkých   herců. Herectví brali jako   poslání a nebylo pro ne   rutinou. Jedna z jeho knih je   v podstatě hereckou   učebnicí.

Tento film jsem viděl už   několikrát a není zase tak   úplně marný. Samozřejmě,   do pravé detektivky má   daleko, ale jsou tu velice   dobře vykresleny charaktery   všech postav. S někým   soucítíte a někoho nemáte   rádi, Mě překvapilo   rozuzlení, tedy dopadení   skutečného vraha a ta malá   chvíle poznání mě   uzemnila. Nikdy bych   nevěřil,že vrahem může   být tak plachý člověk.   Karel Hoger byl coby   nesympatický a do sebe   zahleděný přednosta kliniky   vynikající.

Zdařilé psychologické drama   spojené s kriminální   zápletkou. Film zrovna   nepatří mezi mé oblíbené   ze sedmdesátých let, ale   oceňuji zdařilé výkony   hlavních představitelů,   zejména Karla Hogera a   Martina Růžka.

K obrazovce jsem usedla   těsně po úvodních   titulcích. V první chvíli   jsem si nebyla jistá, zda   film znám, název jako   takový mi neříkal vůbec   nic. Bohužel, už po pár   minutách sledování jsem   pochopila, že jsem zase   jednou šlápla vedle. V   první řadě jsem (zřejmě   jakožto vášnivý milovník   koček) nepřekousla smrt   nebohého zvířete. Karel   Höger mě vyloženě nudil   jako ve většině svých   filmů svým univerzálním   monotónním projevem. Když   ještě ke všemu spustila   Jana Brejchová na dabovaný   playback tu příšernou   píseň, která mi teprve pak   oživila, že jsem kdysi   dávno toto opravdu viděla a   ona písnička se mi   nepříjemně zarývala pod   nehty, již jsem to   nevydržela a chválila v tu   chvíli až do nebes vynález   televizního ovladače.   Doufám, že název si již   budu pamatovat a napříště   se této hrůze v televizi   již předem vyhnu. Zlaté   filmy pamětnické, i na ty   největší kýče se dá   koukat, ale toto jen za trest.

Nejspíš docela právem   opomíjená detektivka-   nenadchne, ale ani neurazí...   Nejpravděpodobnější   podezřelý byl celkem jasný   hned, když se rozpovídal   přítel Šeda. Samolibý   Trojan se v egocetrického   necitu změnil velmi   překotně, závěr příběhu   - tedy "obrácení   Ferdyše Pištory" nebylo   příliš důvěryhodné.   Průměrné hodnocení jako   už vícekrát dávám hlavně   kvůli hereckým   představitelům.

Viděl jsem film,
ve věku asi 13 let, ale tehdy   se mi moc líbil. Mám rád   klasiku 60. let. Píseň   heleny buštíkové je dobrá   a dodnes si ji pamatuji. Mně   se film dost líbil.

Na kriminálku je to trochu   moc upovídané, na   psychothriller málo nabité,   snaha o gradaci děje dodává   některým scénám až   nadbytečnou emoční   přeexponovanost, ale vzhledem   k hereckému obsazení to za   pozornost stojí. Ústřední   píseň není špatná, ale po   x-tém opakování v průběhu   filmu jí začnete mít dost.