Perličky na dně

Komedie?
Ten film je nutné vidět   několikrát a pokaždé mám   jiný zážitek. Ale jak   stárnu, tak bych to určitě   neřadil mezi komedie. Jsem   stará škola a komedie má   být k smíchu. Ten film je   úsměvný, ale podle mne   není komedie. Je to prostě   film o životě. A jak stárne   film, tak je prostě lepší.

Tak nevím, ať to zkouším z   té či oné strany, ani   napodruhé jsem to nepobral.   Nuda, nemá to ani spád, je   to ukecané, prostě mně to   vůbec nebavilo, nezaujalo,   jen jsem se koukal do stropu,   aby už byl konec.   2013032910233/10235+++++

Tak ani na   třetí pokus jsem to nedal.   Konec čtvrté povídky jsem   dokonce přejel, jak mi to   lezlo na nervy, hlavně   zvukem. Ono je to celé vůbec   hudebně na štíru. Jen v   první povídce je dobrá   hudba pana Nikodéma, ale   jinak je to děs. Prostě   celé to nestojí za nic a   počtvrté to zkoušet nebudu.

Smrt pana Baltazara, Dům radosti a Romance
Pokud by všechny povídky   dosahovaly takových kvalit   jako Smrt pana Baltazara, Dům   radosti a Romance, neváhal   bych dát plné hodnocení.   Jen pro tyhle 3 skvosty má   cenu film shlédnout, u   jediného barevného Domu   radosti Evalda Schorma jsem   byl doslova uhranut jeho   originalitou a vtipem, ty   pojišťováci nemají chybu a   dokud pojištovny budou,   neztratí nic na své   aktuálnosti. Romance Ivana   Vyskočila s cikánskou   dívkou to je jízda, kterou   si nemůžete nechat ujít.   Díky panu Hrabalovi za tak   skvostné náměty a dialogy -   jako celek 80%

Každý z pěti režisérů,   kteří se na Perličkách   podíleli, přistupoval k   Hrabalově nezaměnitelné   poetice s úctou a empatií a   přitom se tak úplně nevzdal   vlastního rukopisu. U Menzela   není souznění s Hrabalem   ničím překvapivým, zarazí   spíš u Chytilové i když   právě její Automat svět   obsahuje i charakteristické   prvky jejího utvářejícího   se rukopisu. Hrdina této   povídky Vladimír Boudník tu   hraje sám sebe a zajímavé   je i srovnání s pozdějším   Kolihovým Něžným barbarem,   kde se některé scény z   Automatu svět objevují   málem jako remake. Nejvíc   mě ovšem pobavil Šormův   Dům radosti - portrét   extrémně samorostlého   vesnického malíře a jeho   výtvorů měl až   surrealisticky surový rozměr   . Naopak mě trochu minuli   Podvodníci. Celkově nejsou   Perličky na dně určitě bez   vady, ale jako generační   manifest tvůrců české   Nové vlny jsou zajímavým   projektem a nezáživné   určitě taky nejsou.