Osud jménem Kamila

Tahle detektivka je na jednu   stranu trochu nezáživná   chvílemi až skoro nudná ale   na druhé straně má dobře   trefené obsazení a většina   herců podala nadprůměrný a   přesvědčivý výkon. Děj   je takový jaký se dá na   počátku 70.let očekávat a   tak se to vše ve výsledku   potkalo tak někde uprostřed.   Dá se na to dívat ale pan   Schulhoff určitě natočil   lepší filmy.

Tak tohle jsem nějak   nepobral. Zcela se   ztotožňuju s předchozím   komentářem. Nuda,   nezáživnost, dějové   prostoje. Přínosné pro mě   jenom jako připomenutí   herců, které je dneska málo   vidět. Bod navíc za Marii   Drahokoupilovou.

Nudné, nepřesvědčivé,   hlavně s tou známkou to   podělali úplně. V tomto   filmu se mi nelíbilo   absolutně nic.
2014010000/0000

Doba 70. let je vcelku plodná   na dobré detektivní filmy,   bohužel i zde něco ujelo.   Film Osud jménem Kamila je   neuvěřitelná koncentrace   nudy a nezáživnosti. Jsou   lepší i horší krimi, ale   pořád Vás dokážou   vtáhnout do děje a cítíte   alespoň minimum napětí. U   tohoto snímku po půl hodině   máte pocit, že na něj   zíráte již minimálně tři   hodiny a říkáte si, že by   už měl být konec. Velmi   nerada, ale dávám pouze dva   body, které navíc jsou jen   za velmi dobré herecké   obsazení, vše ostatní je   opravdu víc než totální   slabota.

Poplatné své době, dneska   se nad zahraničními   hadříky nikdo nerozlývá.   Ukázka "prohnilé"   sorty lidí - taxikářů,   starožitníků, barmanů a   recepčních v socialistickém   duchu - dnes nuda, plusové   body za mladické tváře   herců - Klem, Doleželová,   Drahokoupilová a   šestnáctiletého V.   Dlouhého s vlasy jako   mánička.

Ten film nudně působí. To   také z toho důvodu, že   máme možnost srovnávání s   jinými československými   krimi a detektivními snímky.   Přesto jej považuji za   dobrý. Tenhle film patří do   těch, kdy krimi příběh   sledujeme z pohledu   pachatelů. Jednotlivé   postavy mají svůj   psychologický rozbor.   Příběh je natočen podle   skutečných událostí.   Hlavní hrdina, Tomáš, má   touhu dostat se za čáru, za   svoji velkou láskou. Jsou dva   roky po osmašedesátém.   Dostat se za hranice je věc   velice obtížná. Hlavní   hrdina díky této touze   využívá a zneužívá   všecny své blízké. Jednou   z podmínek pro převedení   přes hranice je získání   vzácné známky z   Poštovního muzea. Tomášovi   bráchové se o to pokusí.   Znáku mají i za tragickou   cenu. Nebudou však nakonec   jedinými silně zklamanými z   celé věci.

Velice poklidný krimi   příběh bez špetky   dramatizace, napětí či   nějakých zvratů.. Příběh   se odvíjí pomalu, ale zato   tak nějak životně. Nic tu   není uspěchané a vše plyne   velice volně. Na kriminálku   docela problém. Snímek   může nudit a unavovat.

Kriminálka v režii Petra   Schulhoffa sice není   bůhvíjak převratný   snímek, avšak každopádně   zaujme mladým uchem   Vladimírem Dlouhým,   bezpáteřním Jiřím Klemem   a nádhernou Renátou   Doležalovou, která se ze   Zemanovy Ludmilky změnila v   překrásnou kočku, fakt jí   to tady sekne! Škoda, že   svůj život dobrovolně   ukončila v padesáti letech.   Co bych ještě vyzdvihnul je   mafiánská hudba Luboše   Fišera a proto z těchto   všech důvodů shledávám   filmeček zajímavým.