O sirotkovi z Radhoště [TV film]

Pane Bože to bylo co?   Pohádka? Ani omylem. Spíše   depresívní báseň o ničem.   Michálek byl zřejmě   dementní, protože nepoznal   bylinkáře, který jej chtěl   obrat o ovci, a pustil si jej   do domu. Dále stojí o   komtesku, která se při   výběru ženichů chovala,   když ne jako kráva, tak jako   fetlá určitě. Nepoznal ani   babici jako vandráka, alias   příšerně dabovaný pan   Chudík. On ten zvuk byl   vůbec celý divný. Já   nevím už přesně, ale   tuším dvě scény jsem musel   jet znovu. Ne, že by se mi   líbily, ale že prostě   nešlo rozumět co ten či   onen říká. Oni tam snad na   postsynchronech dali omylem   efekt sportovní haly či co.   Prostě příšerné. Dějově   to skáče jako koza na ledě.   Nic se nevysvětluje, a celé   to ani pan Roden, který snad   jediný se tam snažil,   bohužel nezachraňuje. Hudbu   pana Hapky mám rád, a zde   perfektně podkreslovala   depresívní práci kamery.   Ale že bych to považoval za   klad, to se říci nedá. A   tak je pohádka, či co to   bylo, z kraje mého mládí   nadobro zprzněna a už o to   nechci ani zavadit.

Mám ráda exteriérové   pohádky a tahle patří mezi   ty docela hezky zpracované.   Cením si jak dobrého   hereckého obsazení, tak i   neošizené výpravy a   krásných záběrů   beskydských hor. Příběh,   čerpající z lidových   pověstí o tajuplném   Radhošti, asi ty nejmenší   děti moc nezaujme (ani moji   synové neměli tuhle pohádku   v útlém věku rádi a na   chuť jí přišli až   postupem času ), ale pro ty   starší nabízí zajímavou   podívanou.

Malý Michálek zůstal po   matčině smrti sám.   Zelinář Haboš ho připraví   o domek a jen díky pánu   Radhoště najde Míchálek   štěstí a nevěstu komtesu   Bělinku a zdolá i kouzla   zlého černokněžníka a   stane se knížetem.   Netypická, ale hezká   pohádka.

slušná, dokonce hodně   slušná je ve finálním   výsledku česká filmová   pohádka o sirotkovi z   radhoště, jenž nakonec   doplácí hlavně na ne   příliš zdařile technicky   vyhotovené postsynchronové   pasáže. zajímavý a   netradiční příběh se v   sirotkovi z radhoště pod   vedením velmi zkušeného   režiséra l. ráži podařilo   autorům zhutnit jak ve   spojení s hereckými výkony   či klasicky podmanivou hudbou   p. hapky, tak stylovým   vedením kamery i kostýmní   výpravou v reálných   dekoracích, což film vyneslo   do nejvyšší   kinematografické třídy. s   přihlédnutím ke   kolísavému rytmu se ale film   o sirotkovi z radhoště   nakonec zahnízdí v těch   dolních nejlepších   příčkách a to je taky   slušné, dokonce hodně   slušné.