O sirotkovi z Radhoště [TV film]

Pane Bože to bylo co? Pohádka? Ani omylem.   Spíše depresívní báseň o ničem. Michálek   byl zřejmě dementní, protože nepoznal   bylinkáře, který jej chtěl obrat o ovci, a   pustil si jej do domu. Dále stojí o komtesku,   která se při výběru ženichů chovala, když   ne jako kráva, tak jako fetlá určitě. Nepoznal   ani babici jako vandráka, alias příšerně   dabovaný pan Chudík. On ten zvuk byl vůbec   celý divný. Já nevím už přesně, ale tuším   dvě scény jsem musel jet znovu. Ne, že by se mi   líbily, ale že prostě nešlo rozumět co ten   či onen říká. Oni tam snad na postsynchronech   dali omylem efekt sportovní haly či co. Prostě   příšerné. Dějově to skáče jako koza na   ledě. Nic se nevysvětluje, a celé to ani pan   Roden, který snad jediný se tam snažil,   bohužel nezachraňuje. Hudbu pana Hapky mám   rád, a zde perfektně podkreslovala depresívní   práci kamery. Ale že bych to považoval za klad,   to se říci nedá. A tak je pohádka, či co to   bylo, z kraje mého mládí nadobro zprzněna a   už o to nechci ani zavadit.

Mám ráda exteriérové pohádky a tahle patří   mezi ty docela hezky zpracované. Cením si jak   dobrého hereckého obsazení, tak i neošizené   výpravy a krásných záběrů beskydských hor.   Příběh, čerpající z lidových pověstí o   tajuplném Radhošti, asi ty nejmenší děti moc   nezaujme (ani moji synové neměli tuhle pohádku   v útlém věku rádi a na chuť jí přišli až   postupem času ), ale pro ty starší nabízí   zajímavou podívanou.

Malý Michálek zůstal po matčině smrti sám.   Zelinář Haboš ho připraví o domek a jen díky   pánu Radhoště najde Míchálek štěstí a   nevěstu komtesu Bělinku a zdolá i kouzla zlého   černokněžníka a stane se knížetem.   Netypická, ale hezká pohádka.

slušná, dokonce hodně slušná je ve finálním   výsledku česká filmová pohádka o sirotkovi z   radhoště, jenž nakonec doplácí hlavně na ne   příliš zdařile technicky vyhotovené   postsynchronové pasáže. zajímavý a   netradiční příběh se v sirotkovi z radhoště   pod vedením velmi zkušeného režiséra l.   ráži podařilo autorům zhutnit jak ve spojení   s hereckými výkony či klasicky podmanivou   hudbou p. hapky, tak stylovým vedením kamery i   kostýmní výpravou v reálných dekoracích,   což film vyneslo do nejvyšší kinematografické   třídy. s přihlédnutím ke kolísavému rytmu   se ale film o sirotkovi z radhoště nakonec   zahnízdí v těch dolních nejlepších   příčkách a to je taky slušné, dokonce hodně   slušné.