Blue Valentine

Mám rád filmy s rozporuplným hodnocením
Obvykle v nich najdu spoustu věcí, za které jim   pak dávám velký počet hvězdiček. U Blue   Valentine se tak nestalo. To, co se tam dělo mezi   manžely Cindy a Deanem bylo sice skvěle   zahrané, ale jinak naprosto cizorodé, rozumově   i citově vzdálené.
Když oni ti Američani   jsou úplně jiný živočišný druh. Jinak   myslí, jinak cítí, úplně jinak žijou.   Pochopit jejich lásku (pokud je to vůbec láska)   je někdy hodně složité.
Blue Valentine jako   film o degeneraci citů OK. "Vím, že se   něco děje." Hezký moment, kdy chlap má   svou intuici... A ten chlap je tam celkem fajn.   Mám pocit, že tohle téma začíná být docela   aktuální i v naší vlasti. "Pokrok" a   rozvoj civilizace si vybírá svou daň.

Blue Valentine
Příběh mladého manželství, který začíná   v době, kdy manžel Dean už manželce Cindy leze   na nervy. Ne že by Dean něco páchal, bil ji,   pil, nebo byl hrubý. Prostě jen hodně mluví,   zdá se jí primitivní, slabý, je jako   přerostlé dítě a velmi milující. A tak se   díváme na jejich rozpadající se manželství v   současnosti a zároveň je film prokládaný   zamilovanou minulostí. Hezký film, natočený   jako bychom sledovali "pár od vedle "   civilní a přirozený. Jen spád chvílemi   váznul. A nemůžu si pomoct,vadila mi hlavní   hrdinka. Cindy vypadala tak zvláštně ucouraně   a zanedbaně... Asi to tak režisér chtěl?

Nemám tyhle realistické filmy ráda. Problémů   a bídy je kolem nás dost a ještě se na to   dívat v kině nebo v Tv mi není příjemné.   Měla jsem z něj špatný pocit až depresi,   takže nikdy více. Já se radši bavím   nereálným příběhem.

Love story?
Mno, mam z toho filmu zvláštní, možná i   depresivní pocity. Láska?Byla tam vůbec? Cindy   v podaní Michelle Williams byla chladná a bez   emocí hned od začátku, Dean zase viděl jen to,   co chtěl vidět sám. Jejich zamilovanost, kde   byla? Já jí teda moc nepostřehl. To nemohlo   dopadnout jinak, než na konec dopadlo. Ryan i   Michlle byli vyborní. Filmu dávám 8, ale   myslím, že už ho nikdy nechci vidět. To je   život.....

"Víš, jaký to je, když začne hrát   písnička a ty musíš tancovat?" Taková je   reakce Deana na lásku na první pohled, kterou   právě zažívá. Na pocity, které převládají   u něj a jeho dívky po několika letech   manželství, však odpověď nemá, neví, proč   si musí hned po ránu otevřít plechovku piva a   netuší, proč se Cindy přestala smát jeho   vtípkům. Pravdy se pár nedopátrá ani v   odcizeném prostředí motelového pokoje,   příznačně nazvaném "Budoucnost",   který naprosto odráží jejich neutěšený   vztah a je svědkem zoufalých pokusů oživit, co   je nevratné - pouze potvrdí, že nezbylo nic, na   co by se dalo navázat. A důvod? Nedozví se ho   nikdo, včetně diváka, ten má k dispozici dva   vzorce chování a je na něm, kdo mu bude   bližší - koho omluví a komu dá větší díl   viny, přesně tak, jak vnímá nejbližší   okolí rozkol dvojice ve skutečném životě.   Odpověď je prostá i neuchopitelná stejně,   jako přirovnání k písni a tanci - ne každý   hit se stává evergreenem, někdy se natolik   ohraje, že přijde den, kdy ho zkrátka   nemůžeme vystát....

Nudila som sa. Vzťah vo všetkých jeho fázach.   Teda len v dvoch - stretnutie a rozchod. V   retrospektivných scénach mi uniklo, prečo sa to   všetko deje a hlavní hrdinovia vo mne nevyvolali   žiadne emócie ani nič iné, čo by ma nútilo   nad filmom premýšľať. Chýbal mi dialóg a   Gosling, ktorý ako som snáď dobre pochopila bol   tým, ktorý vzťah zachraňoval - bol tak veľmi   ťažkopádný, pomalý a pasivný, že mi rozchod   v závere filmu prišiel úplne logický.

Blue Valentine
Film, který nás provede životem páru, od   seznámení až po nenávist, tady se jedná   spíše o nenávist manželky Cindy, kterou hraje   Michelle Williams. Ryan Gosling je jasná   jednička, dokázal to mnohokrát a dokazuje to   stále, proto je také hodně obsazován a diváci   nemůžou být zklamáni. Ač příběh vypadá   obyčejně, obyčejný vůbec není. Rozhodně   doporučuji.

Příběh ze života normální rodiny. Někteří   lidé se mohou ztotožnit s hlavními postavami,   spousta jich žije ve vztahu, ze kterého už   láska dávno vyprchala. Ve filmu to takto   pociťuje spíš manželka, Michelle Williams   měla více prostoru pro herecký výkon ve   scénáři. Nechronologicky, ale systematicky jsou   do děje zařazeny vzpomínky, ani jedna z nich   nepřijde nazmar, každá má své místo. Konec   byl málo jasný, cekou dobu čekáte na   pořádné rozuzlení a nakonec přijde tohle.

tvrdá realita lásky chemie...
líbilo se mi, že to nebylo chronologicky   natočeno, o to víc jsem byla šokována   nepochopitelnými zvraty tohoto páru, lépe   řečeno hysterií manželky... je to tak i v   životě - člověk neví, co se pokazilo, ale   najednou je všechno ve vztahu špatně, jde to   od pěti ke dvou a to je to smutné, pakliže si   přehrajeme náš počátek... tady je ale   naprosto jasné, kdo to pokazil, kdo, ač by měl   být rád, že má dítě otce, si toho   neváží... líbilo se mi, že ze strany Ryana   byla láska pořád nekonečná, i když mu ruply   ke konci nervy ostrou hádkou v nemocnici, a konec   mne jako správnou občasnou romantičku citově   dostal, a já nenáviděla Michelle za to, proč   je na svého muže tak tvrdá, když se pro ní a   pro cizí dítě, které vychovával s láskou,   jakoby bylo jeho vlastní, tolik obětoval.   Nechápu proč mu vyčítala to, že si dá pivo a   zazpívá tklivou písničku, nechápu, proč jej   tolik nutila, jít si hledat práci svého   života, když sám byl s prací malíře nebo   stěhováka spokojen, a mohli být stejně rádi,   že vycházejí se svými příjmy. Pro mě byla   ona sobeckou, proto zřejmě ta nominace na   Oscara:). Chybělo mi tam více lásky, ale   podívám se na film opětně, až budu mít zase   jednou životní partnerskou depku a budu chtít   uronit slzu u rádoby romantiky...