3-iron

Naprosto smíšené, až   rozporuplné dojmy –   chvílemi naprostá pitomost,   chvílemi originální   nápady. Snímek trochu   rozčiluje nesrozumitelnými   motivy hlavní postavy (mně   docela přízemně zajímalo,   proč přepírá cizí spodky   v ruce a nehodí je do   pračky, jak na to na jednom   místě svoji ženu upozornil   domácí tyran). Po důvodu   jeho squatování pátrat   nepotřebuju, ale proč mlčí   by mě vážně zajímalo   (možná jde o bývalého   člena korejské mafie a má   vyříznutý jazyk).   Originální pointa ale   celkový dojem zachraňuje.

Jiný kraj, jiný mrav... a   taky jiná filmová kultura.   Zvláštnost 3-ironu neberu,   ale jeho tempo je vážně   ubíjející. Ani nakládačka   na policejní stanici a   několik povedených záběrů   z vězení mě nepřesvědčí   si tuhle   jihokorejsko-japonskou   záležitost pustit znovu.

Ki-Duk Kim je rafinovaná   bestie a tentokrát mě   opravdu dostal. Ani nevím   přesně čím. Krásou   obrazů, protože každý   záběr je precizně   vystavěnou (a nikoliv   samoúčelnou) kompozicí.   Atmosférou na pomezí snu a   reality. Sdělením, jehož   detaily nerozeznám, ale   nemám přitom pocit, že bych   se v nich ztrácel. Vím, že   termín filmová báseň je   olysalá berlička, ale v   tomhle případě se nemám o   co jiného opřít.

Po Ostrove moj len druhý   Ki-Duk Kim a opäť   prekvapenie. Melancholický,   romantický snímok, ktorý sa   jemne a hlavne nejednoznčne   preklápa do snovej roviny.   pozn.: Je jasné prečo je u   kórejčanov golf taký   populárny.:-), jeho využitie   v tomto filme je poriadne   netradičné.

Krehka suita snoubici se s trochou brutality..:-)
Krásný poetický film mého   oblíbeného režiséra s   brutálními podtóny..Velmi   originální a svébytné   dílo s neotřelými postupy a   zajímavými   nápady.Něhyplné a zároveň   bolestné..Celé mě to strhlo   a uchvátilo,zážitek!:-)

Nádherně romantický film,   ve kterém není hned od   počátku jasné, kdo si koho   vybere. Film s úžasnou   dávkou absurdity, která   určitě nadchne :) Pro ty, co   chtějí od filmu víc než   slátaninu z améru!

Známý korejský režisér   Kim Ki-duk nám opět   přináší další   netradiční snímek. Film o   mladíkovi, který se vkrádá   do cizích bytů kde se fotí   s fotkami jejich majitelů a o   ženě na kterou jednoho dne   náhodou narazí při jedné   ze svých   "návštěv" a ona s   ním posléze uteče by   možná nebyl nijak   zvláštní avšak režisér   nám jejich vztah ukazuje beze   slov. Hlavní hrdinové totiž   celý film nepronesou jediné   slovo. Ze začátku mi tento   přístup moc nevadil avšak v   pozdějších fázích už to   alespoň u mě moc   nefungovalo. Nepochopil jsem   proč hrdinové ani v   nejkrajnějších situacích   nemluví. Do první půlky   film docela utíká avšak   druhá půlka už se poměrně   vleče. A konec už byl   opravdu hodně divný.

Ne, tohle vážně není film   pro každého. Pokud   vyžadujete od filmu akci a   číhajícího teroristu za   každým rohem máte smůlu.   Pokud ale čekáte nějakou   "konverzačku" máte   smůlu snad ještě větší.   Tenhle film je možná hodně,   jen ne masová záležitost.   Hlavní postavy, jak už je u   Kim Ki - duka zvykem,   nemluví. Jenže to vůbec   nevadí. Někdy prostě   stačí pohled, nebo gesto.   Není třeba břitkých   dialogů. Režisér se zřekl   svých oblíbených   naturalisticky drsných scén   a tohle dílo díky tomu   všemu působí nádherně,   něžně a netradičně   (samozřejmě). Spíš než   film je to sen.

Tae-Suk rád jezdí na   návštěvy, ale je rád na   návštěvách sám, bez   hostitelů. Možná by se dal   nazvat zlodějem soukromí.   Velmi nevšední pohled na   násilí a krutost v nás a   kolem nás ... „Je těžké   říct, zda-li svět ve   kterém žijeme, je skutečný   nebo jen sen“.

aduliatko
korejsko-japonsky film,   ktory je velmi pekne   spracovany. hlavne postavy vo   filme nic nehovoria, co vobec   neprekaza, ba naopak, filmu   dodava to filmu tajomnost   a divak sa moze nerusene   zamerat na sledovanie deja.

Možná někdy méně znamená   více - v Kim Ki-dukově   podání méně násilí ve   filmu = příjemná změna.   Jeho typicky nemluvné hlavní   postavy rozehrávají   nádherný příběh jeho   dalšího nádherně   osobitého filmu...

Hodně zajímavej,   náročnější snímek,   kterej říká, že všichni   potřebujeme někoho   blízkého. Mám rád asijskou   novou vlnu filmů bezeslov,   nemusíte se soustředit na   dialogii a máte možnost   shlédnout film z jiného   úhlu, a to úpně do detailů   ve který je Kim Ki-duk   báječný.

3-iron
Svůj jedenáctý snímek,   pojednávajícím o   nevšedním milostném vztahu   a uváděný u nás pod   anglickým názvem 3-Iron, o   nevšedním milostném vztahu,   natočil přední   jihokorejský režisér Kim   Ki-duk v rekordním čase:   napsání scénáře trvalo   jeden měsíc, samotné   natáčení šestnáct dnů a   do deseti dnů byl dokončen   střih. – Mladík Tae-suk   žije ze dne na den. Jezdí po   městě na motorce a vylepuje   na dveře domů a bytů   reklamní letáky. Tak   zjistí, který byt je volný,   a vloupe se tam. Nic   neukradne, postará se o   květiny, vypere pár kousků   prádla, podívá se na   televizi, případně něco   spraví a na památku se   vyfotí. Chová se v cizích   bytech jako doma a při   odchodu nezapomene uklidit. Ne   pokaždé se mu však podaří   zmizet před příchodem   majitelů. Jednoho dne vnikne   do luxusního domu, který   však není prázdný. Tak se   seznámí s půvabnou Sun-hwa;   mladá žena, terorizovaná   surovým manželem, s ním   odejde. Nyní vyrážejí na   „návštěvy“ spolu.   Zamilují se do sebe, ale   posléze jsou dopadeni.   Tae-suk má na krku obvinění   z vloupání, z únosu a   dokonce z vraždy. Ocitne se   ve vězení. Smutná Sun-hwa   se vrací k nemilovanému   muži. Avšak mladík v cele   nezahálí a překvapivě   najde řešení pro sebe, pro   milenku a kupodivu i pro   žárlivého manžela. –   Vizuálně pozoruhodný   komorní snímek se na rozdíl   od předchozích u nás   uvedených Kimových filmů   Ostrov (FP 1/2003) a Jaro,   léto, podzim, zima… a jaro   (FP 10/2004), kde přišly ke   slovu nádherné přírodní   scenérie, odehrává v   městském prostředí a   takřka bez dialogů   (ústřední dvojice na sebe   vůbec nepromluví!) a s   minimem drsných i milostných   scén. Oba protagonisté jsou   na počátku příběhu   smutní a osamělí, jejich   sblížení je však plné   něhy i duševního   porozumění. Filmu nechybí   ani uměřená dávka ironie a   humoru, zároveň jím   prolíná autorův osobitý   spiritualismus. Prvek násilí   představuje málo   používaná golfová hůl   3–Iron (trojka-železo),   jež se ve spojení s   golfovými míčky dokáže   snadno a někdy i nechtěně   změnit v účinnou zbraň.   Podle slov samotného   režiséra je právě tato   hůl paralelou k opuštěnému   člověku či prázdnému domu   (což je i přesný překlad   originálního korejského   názvu Bin-jip) a je i   nástrojem, kterým Tae-suk   osvobodí Sun-hwa. -kat-,