Igo Sym

Karl Julius Sym, filmovým divákům známější pod uměleckým pseudonymem Igo Sym, se narodil 3.7.1896 v Innsbrucku jako syn Rakušana Antona Syma a jeho polské manželky Julie. Dětství prožil, podobně jako jeho dva bratři biochemik Ernst (1893-1950) a hudební skladatel Alfréd (1899-1973), střídavě v polském i německém jazykovém prostředí a první světovou válku strávil v řadách rakouské armády. Dosáhl v ní hodnosti nadporučíka, ale poté ještě až do roku 1921 sloužil jako dobrovolník v nově se formujícím polském vojsku. Roku 1920 se ve Varšavě oženil s Helenou Ritou Zdislawou Falat, dcerou polského akademického malíře Julia Falata. Manželství však nebylo šťastné a brzy po narození synka Juliana došlo k rozvodu. Zatímco Igo Sym už zůstal navždycky svobodný, Helena se znovu provdala a měla ještě další dvě děti. Záhy po smrti svého a Igova syna, který zemřel v devíti letech na meningitidu, ale spáchala sebevraždu. Počátkem 20. let žil Igo Sym pokojným životem varšavského úředníka, o němž ani jeho kolegové netušili, jaké sny se mu honí hlavou. Víceméně potají absolvoval soukromou hereckou školu Wiktor Biegański a roku 1925 debutoval v roli advokáta Tadeusze Wyzewiczského v kriminálním snímku Wampiry Warszawy. Tajemnica taksówki nr 1051. Podle dnešních hledisek údajně nebyl Igo Sym nijak valným hercem, jeho pohledná tvář s mužnými rysy, jisté kouzlo osobnosti a vynikající fyzická kondice mu však dopomohly k doslova raketovému startu na výsluní. Dva roky po debutu odešel do Vídně, kde podepsal exkluzivní smlouvu se studiem Sascha-Filmstudios AG a zanedlouho se dostal i do jeho vedení. Od r. 1929 pak působil převážně v Německu, kde spolupracoval s takovýmu hvězdami, jakou byla např. Marlene Dietrich. Menší potíže mu způsobil rozmach zvukového filmu, kde se naplno projevila jeho vada řeči - silné ráčkování, které hlavně v němčině nevyznívalo příliš hezky. Igo se proto raději vrátil zpátky do Polska, kde získal další renomé jako vynikající kabaretní umělec. Pilně natáčel i zde, i když většinou ve vedlejších rolích, neboť ani jeho polština nebyla zrovna perfektní. Do konce své filmové kariéry se tak objevil ve cca čtyřiceti filmech, jako např. O czem się nie myśli, Café Electric, "Die Kaiserjäger" (1928), Ich heirate meinen Mann, Pałac na kółkach, "Szpieg w masce" (1933), Dyplomatyczna żona, Złota Maska), Żona i nie żona. Ačkoliv se prezentoval jako polský státní příslušník, pracoval pravděpodobně už několik let před válkou pro německou zpravodajskou službu. Navzdory tomu se v září roku 1939 aktivně účastnil obrany Varšavy, byl členem Občanské gardy, hasil požáry a obětavě zachraňoval lidi zpod ruin. Svou pravou tvář ale odhalil hned po kapitulaci města - obratem ruky se přihlásil k německému občanství a zaujal důležité místo na magistrátu. Jako "Reichsdeutsche" brzy stanul v čele Němci řízeného divadla "Theater der Stadt Warschau" a díky své popularitě získal bez problémů i výnosnou licenci k provozování kina a kabaretu. V roce 1940 organizoval nábor polských herců pro propagační, silně protipolsky laděný film Heimkehr, hlavně však proslul jako jeden z hlavních spolupracovníků a konfidentů gestapa, přišemž se neštítil udávat ani své bývalé kolegy a přátele. Za tuto činnost, díky níž se do rukou okupantů dostalo velké množství lidí, byl Igo Sym odsouzen tajným vojenským tribunálem polského odboje k trestu smrti. Rozsudek byl vykonán dne 7.3.1941 v jeho varšavském bytě na ulici Mazowiecka 10, kde Igo Sym podlehl jediné, dobře mířené ráně do srdce. Útočníkům se sice podařilo uniknout, Němci však skon svého prominenta tvrdě pomstili - z cca 120 rukojmích, zatčených odvetou za atentát, jich 21 stanulo před popravčí četou, mnoho ostatních pak putovalo na Pawiak a do Osvětimi. Symovi byl vystrojen pompézní pohřeb v nacistickém duchu a nad Varšavou vyhlášen týdenní státní smutek.