Milada Matysová

Jméno herečky Milady Matysové řadíme bohužel k těm, která nejsou dnes již příliš známá. Jednalo se přitom o významnou divadelní tragédku, která svoji stopu otiskla i do filmového světa. Milada přišla na svět 9. dubna roku 1903 v Radonicích u Prahy, její rodné jméno byla Milada Železná. O jejím soukromém životě není mnoho zpráv. Neznáme tedy podnět, který mladou dívku dovedl až ke studiu herectví, jež soukromě studovala u dvou významných person Národního divadla z přelomu 19. a 20. století – Marie Hübnerové a Vojty Matyse. Její studium probíhalo v letech 1924 – 1926. Pozorný čtenář jistě zaznamená jméno Miladina učitele. Z dostupných pramenů bohužel nelze s jistotou potvrdit, že si Milada Železná převzala jako jméno umělecké příjmení svého hereckého pedagoga, nicméně by tato úvaha zněla veskrze logicky. Každopádně ve 20. letech se Milada Matysová již objevuje pod novým jménem na českých avantgardních scénách, kde se startuje její divadelní kariéra. Diváci ji mohou spatřit na scéně Osvobozeného divadla, v Moderním studiu J. Frejky, též u E. F. Buriana. Na sklonku 20. let vstupuje Milada Matysová i do světa filmu. Je pravda, že její výčet filmových rolí je více než skromný, ale je na místě se o nich zmínit. Poprvé stála před kamerou v roce 1929 v roli pokojské ve filmu se špionážní tématikou s názvem HORSKÉ VOLÁNÍ S. O. S., v němž hlavní roli zpravodaje Rubíka vytvořil herec J. W. Speerger. Snímek, který se natáčel ve Vysokých Tatrách, zůstal do dnešní doby zachován. O rok později vystoupila v dodatečně ozvučeném filmu s názvem OPEŘENÉ STÍNY, jehož ozvučení spočívalo v podbarvení hudbou Emana Fialy. Drama, jehož předlohou byla povídka E. A. Poa, se natáčelo v pařížských ateliérech Gaumont, taktéž na Riviéře či v Monte Carlu. Milada Matysová zde ztvárňuje postavu taktéž jménem Milada, jež je manželkou hlavního hrdiny Petra. Není bez zajímavosti, že i zde hlavní mužskou roli vytvořil J. W. Speerger. Tato připomínka hereckého umění Milady Matysové zůstala v archívních materiálech uchována. Pak již před touto herečkou byly pouze a jen tři filmové role ve filmu zvukovém. V roce 1931 tančila v baru ve snímku ZE SOBOTY NA NEDĚLI, jako kloboučnice figurovala roku 1935 ve filmu BARBORA ŘÁDÍ a nakonec po delší odmlce vystoupila roku 1955 v roli Harrachové v životopisném snímku o Bedřichu Smetanovi s názvem Z MÉHO ŽIVOTA. Tím se bohužel filmová práce Milady Matysové uzavírá. Větší herecké příležitosti, jak už bylo nastíněno, dostávala na divadelních prknech. Po avantgardních scénách se pak ve 30. a 40. letech objevovala v krátkodobých angažmá např. ve Švandově divadle, Novém divadle či Nezávislém divadle. Také hrála i na oblastních scénách, diváci ji mohli tleskat v Plzni, Olomouci či v Brně. Po skončení okupace již opět trvale vystupuje v Praze. Působila v Divadle 5. května a později v Divadle státního filmu, které spíše bude čtenář znát pod prostým označením karlínské divadlo (oficielním názvem Hudební divadlo v Karlíně). Taktéž název Ústřední divadlo čs. armády, kde byla Milada Matysová v angažmá v letech 1950 – 1963, je spíše všeobecně známo jako Divadlo na Vinohradech. Z divadelních rolí Milady Matysové namátkově zmiňme alespoň tyto: Julie (Shakespeare, ROMEO A JULIE), Komisařka (Višněvskij, OPTIMISTICKÁ TRAGÉDIE), Kateřina Maslovová (L. N. Tolstoj, VZKŘÍŠENÍ), Amálie (Schiller, LOUPEŽNÍCÍ). Výborný výkon také podala Milada Matysová při recitaci Máchovy skladby MÁJ. V Divadle 5. května zazářila jako ANTIGONA ve stejnojmenném dramatu Jena Anouilha v inscenaci režiséra Antonína Kurše (1901 – 1960). Do koloritu osobnosti herce patří i nástin jeho soukromého života. Milada Matysová nám v tomto směru zůstává poněkud záhadou, nicméně je znám fakt, že ji v osobním životě pojil velmi blízký vztah s básníkem Ivanem Blatným (1919 – 1990). Pokud je čtenář poněkud překvapen ročníkem jeho narození, nejedná se o chybný údaj. Blatný byl skutečně o 16 let mladší nežli Matysová. Jejich vztah zřejmě probíhal někdy na počátku 40. let. V roce 1942 dokonce Milada Matysová recituje ve Smetanově muzeu Blatného verše ze sbírky „Melancholická bydliště“. Tento rok prý také jejich vztah skončil. Ivan Blatný později přesídlil do Anglie. Trpěl psychickými problémy a byl hospitalizován. Nicméně o mnoho let později se svou bývalou láskou vedl korespondenční kontakt. Dopisy Milady Matysové byly později převedeny do rozhlasové dramatizace s názvem PANÍ JITŘENKA pod záštitou Marie Valterové. Portrét ženy, k níž osud nebyl zrovna vždy příznivý, byl přínosem pro interpretku Miladiných dopisů, herečku Vilmu Cibulkovou. V roce 2007 získala cenu v kategorii Literatura v proměnách rozhlasových žánrů na Prix Bohemia za výborný interpretační výkon. K soukromí M. Matysové je ještě znám fakt, že byla provdána jako Česalová, ale více údajů známo není. Přesto však na rozdíl od jiných jejích vrstevníků, dnes zapomenutých, můžeme u Milady Matysové říci, že v jejím případě jsou filmové publikace ještě dosti sdílné. Milada Matysová zemřela v Praze 13. října roku 1988 ve věku 85 let. Zdroj: „Český hraný film I.“ – 1995 FIKEJZ, M.: Český film - 1996 Článek „Dvakrát Ivan Blatný“, dostupný z: http://www.literarky.cz/?p=clanek&id=4485