Ze soboty na neděli

Česká avangarda "Ze soboty na neděli" měla svého duchovního otce ve vůdci mladých básníků Vitězslavu Nezvalovi. Ten byl tehdy znám výstřednostmi svého odvážného pera, byl tedy i autorem filmového scénáře tohoto v záběrech kamery pěkně pojatého díla které vzešlo z tvůrčí pracovny předního českého filmového kolektivu s režisérem Machatým v čele. Ačkoliv je film velmi lidového obsahu a zaměření, nebyl ani náhodou věnován širokým vrstvám diváků. Hledal jen fajnšmekry avangardních záběrů a prostého slova. Dav mu vůbec tehdy nerozuměl. Prostý divák viděl jen jakýsi "prostorysý" děj s všedním bežným zakončením a vůbec nepozoroval všechny ty drobné krize a zdánlivé peripetie. Čekal jen na rozuzlení všech zápletek, a až se dočkal, byl zklamaný. Nezval se prozaickým dějem (byť i básnickou výstižnostíobrazů) odklonil poněkud od svého směru vytčeného poetismem a založil své první filmové dílo na pesimismu. Nesnažil se vůbec zahladit byť i vynucenou lhostejností, bolestivé jizvy všedního života (byla doba hospodářské krize) a dopřál své stěžejní postavě vyvrcholit ve světobolném zhroucení. "Ze soboty na neděli" prožívala Máňa (Magda Maděrová) velmi rušnou noc, která znamenala převrat jejího dosavadního životního pojetí. Utekla z hnusné barové společnosti a na své smutné pouti deštivou pražskou nocí setká se s mužem, s nímž si rozumí. Ale ponižující tisícikoruna v její kabelce způsobí pojednou překotné rozčarování. A s rozbřeskem nedělního jitra přináší v zoufalství otevřený plynový kohoutek smírné ospravedlnění a třebas jen vratce přijatelný konec. Nezvalovy slovní náznakové studie zvítězily díky Víchově kameře za doprovodu smělé Ježkovy hudby. Gustavu Machatému patřilo poděkování za to, že se snažil přimět průměrné herecké kvality, které měl k dispozici, k dobrým výkonům. Vedle Magdy Maděrové hrála ve filmu i Jiřina Šejbalová a L. H. Struna.