Horské volání S.O.S.

O filmu "Horské volání S.O.S." se dalo říci, že byl filmem propagačním. Nebylo přece v té době možné, aby nejvyšší vojenský úřad vyráběl hrané filmy.V "Horském volání SOS" se měla ukázat pohotovost lyžařských oddílů naší armády a jejich důležitost. Poněvadž zde byl vlastní účel maskovaný dramatickou zápletkou, aby tím spíš film splnil svoje poslání, bylo třeba jej posuzovat jako film hraný a v tomto zorném úhlu se objevily i jeho stíny. Dějová zápletka - usvědčení špióna Marka a jeho společníků zpravodajským důstojníkem Rubíkem a kapitánem Sychravou, byla učiněna ještě napínavnější záchranou Sychravovy lásky, Nelly Lažanské - která se vydala na nebezpečnou cestou za nim a byla přepadena Markovými spojenci, spasila se jen tím, že Sychrava zahlédl její signál S.O.S. Libretisticky (František Horký) bylo by tehdy lepší věnovat více pozornosti pronásledování a dopadení špionů, kteří jsou ve filmu jen naznačeni, než Nellynině nebezpečnému výletu, který stejně nemohl Sychravovi prospět. Film by tím určitě neztratil pranic na napínavosti a jeho účelu by tím bylo spíše dosaženo. Režijně byl daleko před oběma předcházejícími díly Vladimíra Studeckého, a to především díky obratnému sestřihu a montáži Leo Martena. Režisér tu však stejně zůstával stále jen nadšeným a snaživým diletantem, jemuž scházely právé tvůrčí schopnosti a smysl pro filmový výraz. Kromě J. W. Speergra, který si zahrál zpravodajce Rubíka zřejmě bez přílišné snahy vytvořit pevnou, detailně prokreslenou figuru, vystupují ve filmu herci - amatéři. Opravdu dobrý mezi nimi byl major V. Dusil (plukovník Helm), kdežto štábní kapitán Jonák (Jan Marek) místy hodně zápolil s mimikou i gesty. Nelly Ardenová (Nelly Lažanská) ukázala, že by se v dobré režii mohla na světelné scéně dobře uplatnit, právě jako Nája Reti (Louisa). Zvláštní kapitolou byl štábní kapitán Miloše Frgala. Do herce mu opravdu moc scházelo, ale jeho skvělý sportovní výkon, když se vydal na nebezpečnou cestu na záchranu Nelly, bylo něco, zač mu diváci rádi odpustili všechny herecké bezradnosti. Bylo to i přes jisté nedostatky nejsilnějším místem celého filmu, který se tímto mohl zařadit po bok velmi dobrým zahraničním filmům tohoto druhu a určitě si tento film zasloužil diváckou pozornost. Architekt Josef Hesoun tehdy navrhl vkusné hotelové interiéry a Jan Stalich přispěl tomuto dílku dobrou fotografií.