Rozhovor: Tomáš Vorel o své graffiti trilogii … část PRVNÍ

Nejprve byl Gympl, pak Vejška a letos jsme viděli Džob, který je od 3. prosince ke zhlédnutí na Netflixu, kde tudíž najdeme už kompletní trilogii. O ní jsem si pokecal s jejím režisérem. A takhle to dopadlo …

 

FDb: Je pravda, že jsi v určité době zvažoval, že se film bude jmenovat Facha a až pozdějc jsi to změnil na Džob? 
Tomáš Vorel: Nejdříve jsem chtěl psát scenář s názvem Základka, že patnáctiletá žačka začne ilegální graffiti a její učitel výtvarky Kocourek jí od toho odrazuje, přičemž sám s kámošem Kolmanem ilegálně sprejuje. Ale pak jsme to se Sany zamítli jako „tojovinu“ a hledali jiný příběh.

Scénář k Džobu jsi psal právě s writerkou Sany, která sama natočila o graffiti dokument Girl Power, který jsi určitě viděl. Při známkování jako ve škole, jaké bys mu dal hodnocení?
Já neznámkuju a nesnáším, když někdo známkuje moje filmy. To jsme furt jako ve škole? Proč se musíme hodnotit, procentovat, lajkovat, pořád se nějak poměrovat? Dokument Girl Power mě samozřejmě zasáhl a inspiroval pro náš Džob.

Původně jste se Sany psali scénář právě o ženské writerské crew, přičemž půlku scénáře máte hotovou a údajně se tam měli ukázat i Kocourek s Kolmanem. O čem všem teda měl tenhle film být? Můžeš třeba popsat nějakou scénu?
Ten příběh byl o dívce Sáře, která v noci maluje se svou crew GIRLS a přes den chodí s kufříkem a v obleku, neb pracuje jako telefonní operátorka v O2, které šéfuje Michal Kolman. Byl by to film o souboji mužské a dívčí energie, o střetu crew RHS a GIRLS. Tady je kousek scénáře:

Dívky sešly schody a zastavily se před betonovou stěnou, kde růžově svítí jejich noční nápis GIRLS. Dívky se chystají fotit, ale všimnou si, že jejich dílo je přepsáno bílým sprejem: "Vrať se do kuchyně"                                                                              

MONIKA:
Co to jako je…??

JASMÍNA:
Jakej kreten…??

SARA:
Tohle na instagram asi nedáme…

 

Jirka Mádl a Junior ti pár prvních verzí scénáře Džobu vrátili. Co vím, v jedné verzi byla scéna, ve které se Kolman-otec  (Jan Kraus) usmíří s Kolmanem-synem (Jirka Mádl). Nakonec v Džobu není. Ale osobně si myslím, že se stejně usmíří, vzhledem k tomu, co se stane na konci filmu. Vidíš to stejně?

Ano, vidíš to stejně. Divák by si měl příběh sám dotvořit. Že Kolman přestane sprejovat, že vrátí se k rodině a usmíří s otcem. Ale v jedné verzi scénáře jsme to měli doslovně dohrané, ale pak nám to přišlo trapný, že by se to nedalo věrohodně natočit ani zahrát.

Vybavíš si, kolikrát jste opakovali ten poslední a naprosto zásadní záběr filmu, dokud jsi nebyl úplně spokojený?
Každý záběr opakuji tak dlouho, až se mi líbí. Někdy stačí jedno jetí, někdy to opakujeme desetkrát. A tento poslední záběr, co si vzpomínám, jsme opakovali pětkrát.

Při natáčení jste použili ne green screen, ale LED obrazovky. Hypotetická otázka, kdyby byly k dispozici už v osmdesátkách, u kterého ze svých ostatních filmů a u které konkrétní scény bys je býval rád použil?
Každá technologie má své přednosti i nedostatky. Když točíte na green screenu, máte větší volnost kamery, protože zelená je všude kolem vás. Ledková obrazovka není tak veliká, nelze příliš švenkovat, navíc jsou mezi ledkami spáry, což je někdy vidět. Její výhoda je, že můžete za herci promítat jakékoliv prostředí, třeba noční Prahu, což green screen neumí. 

 

 

Když jde řeč o technologiích, Džob jsi točil na iPhone. Říkal jsi, že to bylo i z toho důvodu, abys byl při natáčení o writerské komunitě pohyblivější. Bylo to teda jenom jednorázové rozhodnutí? Nebo se ti to, patrně i díky spolupráci s ostřičem Petrem Houdkem, natolik osvědčilo, že si to při natáčení příštího filmu budeš chtít zopakovat?
Já v životě točil snad se všemi druhy kamer. Kamenný most s těžkou Ariflexou 35mm, Ulovit miliardáře REDkou4K, Gympl na BetaCamHD, Cestu domů URSOU 4.6K atd. Baví mě experimentovat, pracovat pokaždé jinou technologií. Chci, aby každý film byl jiný jak příběhem, tak stylem. Baví mě pohyb, chůze s kamerou, držet si ji při těle a přitom být na dotek s hercem. Hledám stále lehčí a obratnější kameru, takže iPhone 16 Max se v danou chvíli stal ideálním prostředníkem pro náš Džob. A další film uvidíme, jak se bude kamerová technologie vyvíjet. Ten iPhone má také své nedostatky.

Junior se objevil už v Pražské pětce, když mu byl asi rok a půl. To vlastně znamená, že se svoji hereckou kariérou začal ještě dříve než Jiřina Bohdalová, která hrála v prvním filmu, když jí byly čtyři roky. Shodou okolností jsi ji snad chtěl obsadit do Kamenného mostu, ale nakonec to nevyšlo. Nicméně, Junior hraje všechny role v tvých filmech výborně. Očekával jsi taky, že po úspěchu Gymplu bude mít víc hereckých nabídek? Říkal mně, že byl v podstatě pozvaný jenom na jeden konkurz …
Bohdalovou a Landovskýho jsem chtěl do Kamenného mostu jako rodiče Hanáka (rozhovor). Ale nedokázal jsem je přesvědčit. Příběh mostu byl pro takové hvězdy asi příliš depresivní a neatraktivní. A že nechtějí Juniora do jiných filmů? Tomu jsem vlastně rád. Když hraje jen u mě, tak je to naše rodinná značka. A pro nás dva zároveň taková terapie otec-syn.

Jedním z předobrazů Petra Kocourka, Juniorovy postavy, je tentokrát i writer Roke, kterého ale v Kanadě zavřeli za to, že zbombil (pomaloval – pozn. aut.) vlak. Máš o něm nějaké aktuální informace? 
Stále sedí a čeká na soud. Nevíme vlastně, co provedl a kdy ho pustí. Pro náš film vyrobil všechny obrazy a grafiky, logo Broker1, dubloval za Juniora. Teď hodláme vydražit jeho obraz FIGHT, což je ten neonový, před kterým se Kocourek fotí v galerii, než zmizí s Kolmanem v berlínském metru. Výtěžek obrazu bychom mohli použít na kauci, aby Rokeho pustili a vrátil se do Prahy. Konečně bych mu pustil film, na kterém se dva roky podílel.

Stejně jako Kolman, i Sany pracovala v korporátu, přímo na centrále 02, kde se taky natáčelo. Někteří lidi ze štábu neměli z těch open space prostorů, kde není soukromí a je velký tlak na výkon, vůbec dobrý pocit. Jak to prostředí působilo na tebe, jestli jsi měl vůbec čas ho vnímat?
Že se bude Džob natáčet v O2, jsem věděl hned po shlédnutí dokumentu Girl Power. Ocelově skleněné monstrum s konstruktivistickými výtahy. Zde šéf naší výpravy Roman Chochola vybudoval fiktivní korporát BROKER 1. Ano, natáčení v té budově působilo depresivně. Po pár hodinách se mi točila hlava, dokonce jsem jednou omdlel. Už jsem zkrátka starý na tak moderní budovy.

Myslím, že v rámci hledání lokací jsi natrefil i na barrandovské „houmlesí město“. Mluvil jsi o tom, že přemýšlíš, že bys o něm natočil dokument. Nakolik je pravděpodobné, že ho někdy doopravdy realizuješ?
Původně jsme chtěli postavit Zrzounovu chýši na Branické straně Barrandovského mostu, hned pod obřím bigboardem. Ale měsíc před natáčením bigboard z nepochopitelných důvodů uřízli a zlikvidovali. Zoufale jsem hledal podobný, a přitom objevil bizarní houmlesí areál, kde by Zrzoun mohl reálně během natáčení bydlet. A při té příležitosti bych tam natočil dokument o bezďácích. Pak jsem dostal strach, že by Filip Vorel (představitel Zrzouna – pozn. aut.) chytil žloutenku, nebo že bych třeba něco chytil já. Mám dvě malé dcerušky, bojím se už o život. Takže naše filmová stavba musela vybudovat speciální přístřešek pro Zrzouna. Dodnes ho tam můžete najít, možná ho už někdo zase zabydlel.

Střihač Džobu Filip Maryško je taky writer. Na starosti měl už film o filmu Vejška, ve které má taky cameo. Taková další hypotetická otázka: Myslíš, že by Džob vypadal o hodně jinak, kdybys ho stejně jako Cestu domů stříhal s Kubou Juráskem? 
Nemyslím si. Já jsem hodně autoritativní režisér a střihačům nedávám příliš prostoru na tvorbu.

Jak ta režisérsko-střihačská spolupráce probíhala? Seděli jste vždycky společně, nebo jsi ho nechal pracovat i samostatně a jenom jste pak upravovali? 
Filip nejdříve sestříhal film podle sebe. A pak jsme spolu půl roku seděli a záběr po záběru přehazovali, zkracovali a hádali se. Vznikly stovky verzí střihu. A ta poslední, ta premiérová, tak tu bych ještě taky trochu sestřihnul. Měli jsme na filmu ještě měsíc pracovat, aby byl dokonalý. Avšak distributor tlačil s premiérou v srpnu a já tlaku podlehl. Ale už nikdy nepodlehnu, už nikdy neodevzdám nehotový film.

V Džobu je scéna, kdy Kolman se svým týmem cvičí před budovou svého zaměstnavatele Broker1. Ty jsi ji zkrátil o část, kdy všichni zabíhají otočnýma dveřma dovnitř, což vypadalo hodně, hodně vtipně. Z jakého důvodu jsi ji nenechal ve finálním sestřihu celou?
No vidíš, tohle jsme právě zkrátili neuváženě a teď bych to tam klidně vrátil. Já potřebuji na práci klid, tedy mezi dotočením filmu a premiérou aspoň jeden rok. Ale distributor mě přesvědčil, že ideální pro uvedení filmu do kin je léto, že prý chodí nejvíc diváci, což se stalo.

Ve tvých filmech hraje tradičně významnou úlohu hudba. Pro Džob jsi oslovil rappera, co si říká Smack One, ale ten nakonec skoro úplně vycouval. Zazní v něm ale songy od Yzomandiase, který si zároveň zahrál sám sebe. Zhlédnutí jeho songů jdou na youtube do milionů. A tenhle jeho pseudonym se objevuje velkým písmem i na plakátu k Džobu, hned pod tvým jménem. Nakolik jsi přesvědčený o tom, že jeho účast pomohla té velice dobré návštěvnosti?
Nebyl to žádný komerční kalkul, ale situace se tak vyvinula. Sany mě seznámila se Smackem. Ten se jevil pro náš příběh ideální i proto, že kdysi také maloval graffiti. Smack se na spolupráci těšil, smlouva už byla před podpisem. Pak se ale něco stalo, nějaké osobní problémy a Smack přestal komunikovat. Čas natáčení se blížil a Roke přivedl svého kámoše Yzomandiase. S ním jsem si hned padl do oka, dal nám pro film dvě skladby. Rap Rodinnej typ remixoval pro Džob. A protože jeho text docela vystihuje celoživotní příběh Kocourka s Kolmanem, sestřiháme nyní klip Rodinnej Typ Rmx Džob, který zmapuje celou trilogii Gympl-Vejška-Džob.

 

DRUHÁ ČÁST ROZHOVORU JE K DISPOZICI TADY
TŘETÍ ČÁST ROZHOVORU JE K DISPOZICI TADY
ČTVRTÁ ČÁST ROZHOVORU JE K DISPOZICI TADY

 

RECENZE FILMU GYMPL JE K PŘEČTENÍ TADY
RECENZE FILMU VEJŠKA JE K PŘEČTENÍ TADY
RECENZE FILMU DŽOB JE K PŘEČTENÍ TADY

 

FOTO: Archiv Tomáše Vorla