Vlastně se nic nestalo

Námět a scénář komorního psychologického filmu Vlastně se nic nestalo napsala lékařka z oddělení popálenin a plastické chirurgie MUDr. Jaroslava Moserová-Davidová přimo pro Janu Brejchovou a její dceru Terezu Brodskou. Obě herečky se tak brzy po Drhových Citlivých místech [1987] setkaly v dosti podobných úlohách. Tentokrát se jedná o vztah poznamenaný přehnanou mateřskou péčí, ustavičně zdůvodňovanou pocitem viny za úraz dcery v dětství. Matka nedokáže připustit, že její dospělé děti se se svým handícapem už dávno vyrovnalo a že chce - navzdory matce - žít vlastním životem. V poměrně jednoduchém přiběhu je problém intimních mezilidských vztahů naznačen z mnoha úhlů, s citlivým přístupem. Odráží se v něm i morálka doby, různé přístupy k jejím hodnotám. Právě ono etické jádro vztahu člověka k člověku je tu jasně patrné zřejmé díky režisérovi, jímž je Evald Schorm. Tento vynikající československý umělec se vrátil k filmové režii po sedmnácti letech. A i když jeho nový fílm rozhodně není vrcholem jeho tvorby i když nenápadný titul jakoby rezonoval s kvalitou díla, přesto je to snimek pro vnímavého diváka nespornpěhodný zarnyšlení. Evald Schorm se bohužel jeho premiéry nedožil: zemřel den před svými sedmapadesátými narozeninamí [14. 12. 1988]. Autor/Zdroj: /Filmový přehled