Nechme teď zcela stranou následující: Ihned po úvodní roztmívačce na nás vybafne logo producentova vinařství, což je trochu zvláštní. V průběhu filmu párkrát sledujeme majitelku penzionu/kempu, kterak sedí a nadává na kohouta, načež položí řečnickou otázku o tom, který kohout může říct, že pil víno právě od tohoto pana producenta. Ve svém penzionu poslouchá jedno nejmenované české rádio, které má shodou okolností prapor s logem uprostřed lesa! Bez product placementu se tuzemské počiny zafinacovávají velice složitě. A i když to může vypadat na první pohled docela hrůzně, musí se dodat, že kupříkladu Miluji tě modře zachází v tomto směru ještě o pořádný kus dál. Nic z toho se tedy do celkového hodnocení filmu nepromítlo.

Pojďme k zápletce, která naznačuje mnohé. Jeden klučina má nevlastního bráchu (syn současného přítele jeho matky) a společně mají kamaráda, který vydělává tím, že se na internetu vydává za někoho, kým není. Společně rádi hrají počítačové hry, lezou na facebook, kde udržují virtuální vztahy a vůbec jsou závislí na připojení k internetu a na svých mobilních telefonech. Pranic se jim tedy nelíbí (nejen) otcův nápad, že s jeho nynější přítelkyní Terezou pojedou do přírody na kola a nevrátí se dříve, dokud neujedou 200 kilometrů. Ale třeba tam potkají pár holek, co mají letní rychlobruslařskou přípravu, a jejich kouče, načež je za laskavé asistence opatrovnice i průvodkyně Terezy čeká tvrdý střet s realitou.

Kdysi dávno mi kámoš vyprávěl o tehdejším příteli své ségry, co celé dny proseděl u computeru. Na výzvu, aby došel s košem, reagoval pouze v případě, když mu ji poslala mailem. Pak teprve udělal, co se po něm chtělo. Současná generace dětí od prvního stupně základky až po středoškolské studenty si opravdu do značné míry vypěstovala závislost na všech těch telefonech a tabletech a computerech a televizích a internetu, takže šlo o skutečně zajímavé téma pro film, i kdyby nemělo být podáno jako psychologické drama, nýbrž jako teenagerovská komedie.

Tedy, alespoň to tak na první dojem vypadalo. Scenárista Petr Kolečko však vytvořil rezignovanou taškařici, která očekávaným a předvídatelným způsobem dokráčí až do finále s rádoby důležitým (leč ve skutečnosti kýčovitým) poučením. Především, tj. nikoli výhradně, díky postavě kouče Záhorského a táty Patrika se místy docela blížíme Kameňáku. Takže Bajkeři se stali lidovým počinem, jaký by měl v první řadě pobavit nenáročné obecenstvo a jaký si tím pádem své diváky a divačky určitě najde v televizi nebo v letních kinech.

Těm jistě nebude vadit, že dvě z těch čtyř děvčat si akorát dají nahé v jezírku pusu, jinak se do děje nepromítnou. Nepozastaví se nad tím, že pointa s postřelením až šokuje svou malicherností. Skousnou lacinou samoúčelnost některých scén (šťáva, kolová a vystoupení mažoretek pro cca 10 diváků, nabíjení telefonu ve stanu, zhroucení se v lese, zpěv a tanec u táboráku, černošská kamarádka v mírně rasistických představách, …) i přílišnou infantilnost tohoto projektu. Ostatní se u něj asi párkrát zasmějí, ale než by je inspiroval k výletu na kole, tak je spíše odradí.

Nicméně … přes to všechno tady najdeme „záchytný bod“, čili něco, s čím se můžeme nějak identifikovat. Bajkeři ho našli v Tereze v podání Hanky Vagnerové, jež se opravdu stává duší snímku. Jako jedna z mála nemá žádnou úchylku a v daných situacích se chová naprosto rozumně a přirozeně. Respektive kromě samotného závěru, protože to už by bylo uvěřitelnější, kdyby ten kohout vstal z mrtvých. Jedná se zkrátka o velice sympatickou postavu, bez které by bylo na Bajkerech k ocenění jenom to něco málo dobrých nápadů a bez které bychom se ještě častěji museli ptát: Proč?

Bajkeři z obsahového hlediska kupříkladu na takové Špunty na vodě rozhodně nemají. Paradoxně ale připomenou Den blbec, protože to byla taky věc totálně o ničem, avšak zároveň byla velmi zručně natočena. Kamera díky optimálně zvolené velikosti záběrů fajnově zachycuje jak pěknou letní krajinu, tak si hlídá i to, aby nám neuniklo nic z dějové linie, třebaže je taková, jaká je. Jenom k tomuto přeci jen drobná výtka, že dron je sice bezvadná vychytávka, ale nic se nemá přehánět. Střihač Adam Dvořák se pak největší měrou zapříčinil, že Bajkeři jsou řemeslně velice slušně zpracovaným dílem. A tím pádem i o něco lepším, než byla třeba Padesátka (shodou méně veselých okolností rovněž podle stejného scenáristy). Režisér Martin Kopp měl tedy zkomplikovanou práci, ale jako debut nejde o špatný projekt. Nějak se začínat musí. Navíc se vzhledem k tomu, jak elektronika ovlivňuje dnešní a s velkou pravděpodobností i budoucí omladinu, může klidně stát, že Bajkeři třeba za deset roků dozrají do relativně oblíbené a cílovou skupinou vyhledávané podívané.

FOTO: Falcon