Zari

Recenze: Velká čínská zeď

Vydáno dne 03.01.2017
A už tu máme první z nejočekávanějších titulů letošního roku. Stavba dlouhá přes 8 800 kilometrů, jejíž vytvoření trvalo více než 1 700 roků, pamatuje mnohé. Ale jestli se na ní odehrál zrovna tenhle příběh …
Jak potvrzuje úvodní záběr, Velká čínská zeď opravdu není jedinou člověkem vyprodukovanou stavbou viditelnou z vesmíru. Nicméně postavy, které nás budou zajímat, se něčím takovým určitě nezaobíraly. Není úplně přesně řečeno, ve kterém roce/století se děj odehrává. Soudě podle zmínky o králi Haroldovi, by to mohlo být století jedenácté. Ovšem najdou se i zdroje, které Matta Damona a spol. poslaly do doby, kdy u nás mohl panovat Jiří z Poděbrad. V daleké Číně se jím hraný William spolu se svým španělským kamarádem Tovarem dostanou až k té části zdi, jíž stráží Bezejmenný řád. Nikdo a nic nesmí proniknout, aby se (na čínské poměry) nepříliš vzdálené hlavní město neocitlo v nebezpečí. Nikdo – ani dva cizinci, ani panda malá, ani agresivní chamtivé emzácké stvůry.

Tyhle trochu připomenou jak Moorwena z dobré sci-fi Outlander (zcestně aka Vikingové II), tak Thanatora z Avataru (jsou tu v podstatě dva druhy těchto monster). Místní jim říkají „Tchao-Tchie“, což v překladu znamená Moorwen, resp. „ti, kteří útočí v houfech“, resp. ve filmu není řečeno, co to přesně znamená, ale je fakt, že tyto bestie skutečně útočí v houfech. Stovky se jich ženou kupředu (pouze královna zůstává opodál), takže ona Velká čínská zeď bude mít co dělat, aby odolala. William a Tover budou muset dokázat, že jsou stejně stateční, odvážní, udatní a nebojácní jako čínští bojovníci, stratég Wong (Andy Lau) a velitelka Lin (víc než uvěřitelná Tian Jing).

Ke zlodějně černého prachu se je ale pokusí překecat jistý Ballard, který tu s Číňany bydlí údajně už čtvrt století. Tahle postava není dobře naexponovaná a vlastně je celkem zbytečná. Ostatně ono by neškodilo, kdybychom se více dozvěděli i o Williamovi. Nebo … no, je fakt, že Velká čínská zeď si s nějakou důslednou logikou rozhodně hlavu neláme. Takže se nadějeme vskutku zajímavých okamžiků, jevů a situací, z nichž bych uvedl kupříkladu „jeřábí útok“, což byl jakýsi předchůdce bungee jumpingu. Různé kejkle (nejen s provazy, řetězy a harpunami) se tu ovšem provádějí i později.

Celkou tuhle parádu má na svědomí uznávaný Zhang Yimou. Jméno tohoto režiséra, jenž si na konto připsal i režii zahajovacího ceremoniálu OH v Pekingu v roce 2008, bylo v podstatě tím hlavním důvodem – ještě spolu s faktem, že fantasy počiny z kraje roku obvykle bývají OK (s výjimkou 47 roninů) – proč byla Velká čínská zeď zařazena do našeho seznamu deseti nejočekávanějších filmů roku. A jedním z těch (nej)lepších jistě i zůstane, přestože si Zhang Yimou zhruba na třech místech počíná až nehodně vizionáře stojícího za mistrovskými díly, jakými Hrdina, Zavěste červené lucerny, Klan létajících dýk či Květy války (s Christianem Balem) bezesporu jsou. A nemá to nic společného s tím, že žánr fantasy nikdy předtím nezkusil.

Kupříkladu způsob, jakým skládá scénu v úvodu, v níž je useknuta ruka té bestie, opravdu není dobrá. Kamera především na začátku taky střídá velkolepé záběry s těmi zbrklými, což by vysvětlovalo, že se za ní střídali dva lidi. Tohle se naštěstí uklidní, jenže střihači (též dva) nenajdou optimální rytmus až do konce filmu. Některé scény rovněž vypadají ošizené o důležitou pointu a je možné, že jiné chybějí kompletně. Protože ač se jedná o nejdražší na území Číny natáčený projekt všech dob (jinak jde o další americko-čínskou koprodukci), nepůsobí až tak epicky, jako některé jiné a přitom o poznání levnější bijáky. Jakoby vznikly dvě verze (byť to asi bude vzhledem k ději znít zvláštně) – jedna srozumitelnější pro Američany, druhá pro čínské diváky. Teď by se ale nabízela otázka, jaká to byla určena pro česká kina?!? No, ať ta či ona, pořád je to 8800krát srozumitelnější než třeba Boj o Hedvábnou stezku.

Velká čínská zeď
je zkrátka taková standardně dobrá CGI extravaganza (kde se na tricích podílela i tuzemská společnost UPP). Naštěstí se nebere vážně, protože kdyby ano, mohlo by to být považováno až za vlastizradu, podobně jako v případě Alexe Proyase a jeho Bohů Egypta. A to si myslím, že se tvůrci o několik pěkných vtípků ještě připravili. Akční scény pak obsahují cool momenty (rozhodně však nečekejte poetiku režisérových předchozích počinů) a jedině dobře, že ty dvě největší bitvy se odehrávají ve dne. Toto vede k myšlence, že 3D verze na velikém plátně v IMAXu by tentokrát nemusela být marná.

FOTO: CinemArt
Hodnocení autora: 8/108/108/108/108/108/108/108/108/108/10
(Autor: Tomáš Kordík)
 

Kino

Recenze: Světýlka

Po Chvilkách a Slovu stvořila Beata Parkanová tato Světýlka, ve kterých neustoupila od svého působivého režijního... celý článek
Reklama
Reklama
Reklama