Byla to až šokující zpráva, když bylo oznámeno, že v Americe dostal přístupnost PG-13. U nás na něj budou moci dvanáctiletí. Což o to, domácí příslušnost stejně povětšinou nikdo moc nehlídá. Americký rating znamená, že na film mohou děti do třinácti let pouze v doprovodu dospělé osoby, stejně staří a starší můžou sami. Úplně vidím tu mámu, jak se ptá: „Tak co, děti moje. Chcete na Sebevražedný oddíl nebo na Dobu ledovou: Mamutí drcnutí?“ Pravda, ona tahle novinka bude s tím ratingem dost na hraně, ale to nic nemění na tom, že pokud sledujete udílení přístupnosti MPAA pečlivěji, zjistíte, že je docela na hlavu postavené. Ale tím už jsem se malinko zabýval i v recenzích na Krampuse, Kick-Asse 2 a The Expendables 3. 

Je opravdu skvělé a velká úleva, že Sebevražedný oddíl výše uvedenou skutečností nikterak neutrpěl. Nikdo z oddílu nemluví sprostě (tím myslím hodně sprostě) a likvidaci nepřátel nedoprovázejí hektolitry krve. Přesto je tahle banda záporáků hrozně hustá a cool a její členové rozhodně nejsou žádné měkkoty. Dovedu si představit, že ač jsou, resp. mají být Harley Quinn, Deadshot, El Diablo, Captain Boomerang, Killer Croc, a Slipknot (shoda jmen s mojí nejoblíbenější hudební skupinou čistě náhodná, ale i tak to potěšilo) záporáci, mnozí z vás by se s nimi taky klidně kamarádili, protože bojují za dobrou věc a proti něčemu, co je ještě zlejší než oni a vlastně nikdo neudělá nic, za co bychom ho nebo ji měli vyloženě nesnášet.

Ani to ani během velmi dobré expozice, kdy Amanda Weller, tajemná figura stojící za celým plánem, všechny ve zkratce představuje. Že zabíjejí lidi, není dneska (ve filmech) nic neobvyklého a také přesně nevíme, co ti lidé provedli. Navíc, jak poznáme, někteří z těchto „antihrdinů“ mají v podstatě dobré srdce a jako kdokoliv jiný chtějí třeba to nejlepší pro své děti. Takže na tenhle Sebevražedný oddíl bychom měli nahlížet spíše jako na skupinu vyděděnců (někteří z nich mají ke všemu nadlidské schopnosti), kteří se ocitli v nesprávnou dobu na nesprávném místě.

Samozřejmě to není poprvé, co jsme podobnou bandu viděli v hlavní úloze. Díla typu Tucet špinavců, Predátoři či teoreticky i ti The Expendables to dokazují, i když tenhle Sebevražedný oddíl má nadpřirozeného nepřítele. Konkrétně v podobě čarodějnice Enchantress, která ovládá tělo archeoložky June Mooneové (která je přítelkyní Ricka Flaga, jenž celý oddíl vede do akce). Ji a Jokera jsem ve výčtu ve druhém odstavci vynechal záměrně, protože „pracují“ separovaně od ostatních. K nim naopak ještě patří bojovnice Katana, jejíž meč v sobě ukrývá duše svých obětí (s tímto faktem se ale nijak významněji nepracuje).

Režisér David Ayer, jinak velký znalec a fanda komiksů, k celému projektu v podstatě přistoupil nejlépe, jak mohl. Nejenže je to veliká zábava, která má vychytané tempo i rytmus, ale díky tomu, řekněme, potlačenějšímu násilí tu zbývá dostatek prostoru pro další zajímavé věci. Kromě soudržnosti a šílenství a nadřazenosti a vypočítavosti a výčitek svědomí a obětavosti a dalších neméně pozoruhodných skutečností se musí zmínit to, že na rozdíl od Batman v Superman: Úsvitu spravedlnosti a některých dalších komiksových bijáků, není Sebevražedný oddíl ani tak o efektech a akčních scénách (i když oboje je na výborné úrovni), jako o těch různorodých, vskutku pozoruhodných a charakterově slušně propracovaných postavách.  

Které ke všemu hrozně poutavě ztvárňují vynikající a trefně vybraní herci, ačkoliv někdo má prostoru více, někdo méně. To se ale dalo čekat. Začal bych asi Jaredem Letem, jenž svým ztvárněním pozvedává Jokera na docela nový level. (Tahle postava je herecky vůbec hodně vděčná, ale nesmí se to přehánět.) Není prezentován vyloženě jako maník, co kolem sebe šíří chaos. Kdepak, tenhle Joker možná přesně neví, co nechce … Ale zato ví, co chce, takže jeho počínání se dá snadno pochopit. Oproti tomu nekompromisní, cílevědomá a někdo by patrně řekl i krutá Amanda Weller balancuje na pomezí kladné a záporné postavy a je ohromně bezvadné sledovat, jak bravurně se s tím její představitelka Viola Davis vypořádává.

Cara Delevingne měla zase dobrou šanci se předvést hned ve dvou zcela odlišných úlohách a rozhodně ji nepromarnila. Will Smith také precizní, i když někdo by mohl namítnout, že Deadshot v jeho podání se prezentuje jako až příliš velké dobračisko na to, že má být „bad guy“. Rovněž Adewale Akinnuoye-Akbaje, Jai Courtney, Jay Hernandez i debutantka Karen Fukuhara hrají skvěle. A Joel Kinnaman hraje!!! David Ayer věnoval hercům takovou pozornost, že přiměl tohoto často dosti prkenného člověka snad poprvé v jeho kariéře k velmi dobrému hereckému výkonu.

Na závěr bych nechal Harley Quinn, jelikož ta tvoří prakticky úplně samostatnou kapitolu, a proto v této recezni zasluhuje svůj celý odstavec. Tahle bytost je ukázkou toho, co se taky může stát, když se, dámy, zapeletete s Jokerem. Harley Quinn je krásná (jelikož vypadá jako Margot Robbie), je roztomilá (neboť ji ztvárňuje Margot Robbie) a je prostě svá (protože Margot Robbie se taky od ostatních liší). Má úžasný kostým, baseballovou pálku a zlatou pistoli, a díky své povaze jednodušší zlobivé holky dokáže každou scénu dokonale vypointovat. Jinými slovy: Myslím, že jsem se zamiloval.

Když už jsem zmínil film Batman v Superman: Úsvit spravedlnosti, sluší se asi dodat, že byste si měli jednak počkat si na scénu mezi závěrečnými titulky, a druhak se na něj před zhlédnutím Sebevražedného oddílu podívat. Ne proto, že jeho režisér Zack Snyder se svou manželkou Deborah produkoval tento Ayerův počin, nýbrž kvůli tomu, že vám to pomůže některé věci lépe pochopit. Pamatujme, že se stále pohybujeme pod hlavičkou DC Comics. A když už jsem zase zmínil Davida Ayera (Drsný časy, Street Kings, Patrola, Sabotage, Železná srdce), rozhodně je jedině dobře, že si sám psal scénář a že je znát a radost sledovat, že s každým dalším projektem jako režisér dále zraje.

Ještě jsme si pořádně neřekli nic k příběhu. Věru nejde o vůbec nic složitého a na rozdíl od většiny jiných hollywoodských blockbusterů necestujeme různě po světě. To nejpodstatnější se odehraje de facto v okruhu nějakých dvou kilometrů, což bylo docela příjemné zjištění. Někdo uvěří, že ne úplně hodní lidé by mohli konat dobro, a tak se sestavený oddíl (známý též jako Task Force X) vydává na nebezpečnou misi, během které musí v horním patře budovy stojící uprostřed nebezpečné zóny vyzvednout důležitou osobu, a pak se musí vypořádat s čarodějnicí, která přetváří lidi v podivná stvoření a která se chystá ovládnout svět. A když nebudou spolupracovat, odpálí jim autority v krku umístěnou mininálož. Takže takhle.

Sebevražedný oddíl je zatím určitě nejzábavnější a nejvyváženější hollywoodský velkorozpočtový spektákl letošního roku, tedy je jako dělaný pro kino IMAX. Opravdu jsem se při jeho sledování mnohokrát spokojeně usmíval, o což se předtím naposledy postaral Deadpool. V tomhle Sebevražedném oddílu se nachází spousta výborných scén (tj. nejen ta, ve které skoro všichni popíjejí v baru) a navíc se pyšní naprosto fenomenálním a úderným SOUNDTRACKEM, na kterém jedna famózní skladba střídá druhou (pro úplnost chybí snad pouze tato z traileru). Jsou filmy, na které se nedá koukat. Jsou filmy, které stačí vidět jednou. Jsou filmy, po kterých zamrzí, že už je nikdy neuvidíte poprvé. A jsou filmy, které můžete vidět znova a znova a pořád můžete objevovat něco nového/zajímavého/sofistikovaného. Suicide Squad (originální název) je přesně tenhle případ! A vlastně je na něm skvělé i to, že obsahuje věci, které se můžou stát jenom ve filmu.

FOTO: Warner Bros.