V říjnu roku 2011 (doslova) skončil diktátor Muammar Kaddáfí. To ale neznamená, že by se situace v Libyi hned poté uklidnila. V Tripolisu a Benghází nadále působili Američané, přičemž se teroristé rozhodli, že 11. září 2012, přesně jedenáct roků po pádu „Dvojčat“, zaútočí na ambasádu ve druhém z uvedených měst, které tou dobou bylo považováno za jedno z nejnebezpečnějších na světě. Na místě se naštěstí nacházela hrstka statečných bývalých mariňáků, kteří se rozhodli bojovat a ukázat nepříteli, že se skutečně nenechají nikým ani ničím zastrašit. Ani několikanásobnou přesilou. Jejich příběh se teď dostává na stříbrné plátno, přičemž ze židle s nápisem „Director“ neřval do megafonu pokyny nikdo jiný než Michael Bay. Ano, TEN Michael Bay!

Sám tvrdí, že 13 hodin: Tajní vojáci z Benghází jsou nejrealističtějším filmem jeho kariéry. Není to pravda! Tedy, záleží na tom, z jakého úhlu pohledu se na to díváme, samozřejmě. Pokud máme brát v potaz především fakt, že vzniknul podle skutečné události, … stejně to nebude pravda, protože také nízkorozpočtový Pot a krev (skvělý to biják) působil o poznání realističtějším dojmem, třebaže se scénář v některých aspektech výrazněji odchyluje od skutečnosti. A pokud bychom na 13 hodin: Tajné vojáky z Benghází nahlíželi z jakéhokoliv jiného úhlu pohledu, stejně se skoro chce napsat, že pomalu i Transformeři působí realističtějším dojmem, protože existují ve svém vlastním univerzu a nepřipomínají spíše počítačovou hru.

Srovnáme-li tenhle biják kupříkladu s Lone Survivorem (a to určitě můžeme, ba přímo musíme), vyjde nám, že útok v Benghází musel být proti akci Red Wings docela legrace, i když tomu tak pochopitelně nebylo. Film Petera Berga patří určitě k nejrealističtějším a neintenzivnějším válečným thrillerům všech dob, přestože ta z tohoto pohledu opravdu výživná pasáž zabere z dvouhodinové stopáže čtvrtinu. Pád na skály vskutku bolí, vzduchem svištící kulky nahánějí husí kůži a vůbec kontakt s vydatnou přesilou fanatických Talibanců je sám o sobě hororový.

Ve 13 hodinách: Tajných vojácích z Benghází ta naturalističnost prostě chybí. Hrozící nebezpečí se nedaří přenést na diváky, což je na jednu stranu o to více zarážející, že vlastně postavy nemají kam utéct. Jedna z nich přitom ještě poznamená, že se jedná o „Alamo 2012“. Pevnost Alamo byl o poznání pozoruhodnější počin, stejně jako kupříkladu Útok na 13. okrsek (původně shodou okolností pojmenovaný The Anderson Alamo), který se sice nezakládá na skutečné události, ale přesto není sebemenší potíž uvěřit tomu, že by se něco takového mohlo v Los Angeles v polovině 70. let stát.

Legendární režisér John Carpenter si ve své vlastní zmodernizované verzi Hawksova Ria Brava (jednoho ze svých nejoblíbenějších filmů) v pohodě vystačil se svou vizí, tudíž ani nepotřeboval hvězdné herce. Michael Bay jako by tentokrát ani žádnou vizi neměl, a proto 13 hodin: Tajní vojáci z Benghází zoufale postrádá kvalitnější obsazení. Vina přitom spadá na přeslavného Jerryho Bruckheimera – Bayova kamaráda, který kdysi na co sáhnul, to proměnil ve zlato ("bayvávalo") a který se jinak na tomhle projektu z profesního hlediska nijak nepodílel. Přesto jej výrazně ovlivnil, jelikož režisérovi poradil, aby obsadil dobré, ale nikoliv ty úplně nejlepší („áčkové“) herce, jelikož pak prý „bude všechno působit mnohem realističtějším dojmem.“ Znovu je třeba se vrátit k Lone Survivorovi (aka Na život a na smrt), protože Mark Wahlberg, Taylor Kitch, Ben Foster, Emile Hirsch, Eric Bana rozhodně nejsou neznámá jména, a přesto vzniklo mistrovské dílo.

Takže Michael Bay ten film asi ani neviděl, jelikož jinak se nedá vysvětlit, proč ten svůj považuje za tak realistický a proč jej v podstatě postavil na Pablu Schreiberovi, Davidu Denmanovi, Dominiku Fumusovi, Maxi Martinim, Jamesi Badge Daleovi a Johnu Krasinskim. Johnu Krasinskim! Ten byl obsazen do typově naprosto odlišné role, než v jakých jsme jej mohli v uplynulých letech povětšinou vídat. Tohle byla skutečná sázka na nejistotu, která fakt nevyšla. Stejně jako nechat napsat scénář neprověřeného Chucka Hogana, podle jehož knihy před lety Ben Affleck natočil vysoce průměrné Město.

Scenárista nedostatečně exponuje postavy, takže není možné si k žádné vytvořit bližší vztah. A nutno dodat, že kvůli obsazení se některé mohou i plést. Tomu napomáhá taky matoucí střih. Pokud by mělo být záměrem ukázat ten vzniklý chaos, kdy pořádně nevíte, co se děje a kdo je nepřítel, tak OK. Ale nemyslím si, že to záměr byl. Taky bych se vůbec nedivil, kdyby místo pečlivě rozepsaného útoku napsal ve scénáři jenom něco jako „AKCE“ nebo „ÚTOK“ nebo „AKČNÍ SCÉNA ÚTOKU“ a zbytek nechal na režisérovi a Marku Geistovi, který sice tenkrát v Benghází byl, ale jistě nemohl být u všeho, co se té noci odehrálo. I díky tomu zůstává nejlepší scénou filmu ta z jeho úvodu, ve které Američané přelstí místní ozbrojence (ten hlavní vypadá jako namaskovaný Jeff Goldblum) tím, že si vymyslí dron, jaký ovšem svět neviděl.

Vojáci si rovněž někdy počínají dosti neprofesionálně, například když dají na pouhé slovo ozbrojeného člověka (a jeho kamaráda), kterého nikdy předtím neviděli, a nijak se nesnaží zjistit, jestli doopravdy mluví pravdu nebo jestli se náhodou nejedná o někoho, koho nepřátelé vyslali, aby plnil funkci „Trojského koně.“ Zřejmě nikdy nečetli Homérovu Odysseu, ani Vergiliův epos Aeneis. Za nejvíce zapamatováníhodný vrchol celého snímku se potom dá označit krátký dialog o š*kajících ovcích. Patrně proto, že takový bychom asi čekali spíše v komedii se Sethem Rogenem či možná, možná někde u Monty Pythonů.

13 hodin: Tajní vojáci z Benghází by mohl některé diváky potěšit třeba tím, že prvoplánově pateticky neoslavuje Ameriku a americké hrdiny (od toho je tu kupříkladu Pád Bílého domu). Určitě ale nepotěší tím, jak během útoku neustále zásobuje časovými údaji. Skutečně tak činí mnohem častěji, než když pan Karfík zásoboval v Jáchyme, hoď ho do stroje svými zaměstnanci docenta Chocholouška. V tomhle hollywoodském bijáku to po dvousté padesáté (připadá mi, že se fakt jedná jen o mírnou nadsázku) už opravdu přestává být vtipné. A hlavně je to taky zcela bezpředmětné. To byste museli chtít tyto scény z nějakého důvodu důkladně rozpitvat. A netuším, komu by se do toho chtělo, jelikož všechny předchozí počiny Michaela Baye byly stokrát lépe natočené a bylo v nich mnohem více efektních zpomalovaček a cool podhledů. Takže znovu – proč? Tenhle počin sám o sobě totiž vlastně není ničím výjimečný a i vzhledem k těm četným vysvětlivkám z úvodu (a několika slovům o vojácích ze závěru) by bylo skoro lepší si o těchto událostech pouze někde přečíst. Kdepak, 13 hodin: Tajní vojáci z Benghází skutečně nejsou nejrealističtějším filmem Michaela Baye. 13 hodin: Tajní vojáci z Benghází jsou ze všech filmů Michaela Baye tím nejméně michaelbayovským. A to není dobré.

FOTO: CinemArt