Na úvod raději zase předesílám, že knihy Suzanne Collins jsem nečetl – filmy podle nich natočené (které jsem viděl všechny) bohatě stačily! Třetí v pořadí se tvářil býti jakýmsi klidem před bouří. Podle té unylosti dával tušit, že letošní druhá část Síly vzdoru by mohla udeřit s pořádnou intenzitou, a tedy že bychom se tedy mohli dočkat finále, které by ospravedlnilo, proč že se z Hunger Games stala tak oblíbená série. Hlavní hrdinka Katniss Everdeenová se nadále těší velice silné pozici a kromě vyřešení svých milostných „problémů“ s Peetou a Galem si nepřeje nic jiného, než sejmout prezidenta Snowa, na jehož místo se už třese paní Coinová. Vypadá to, že v zemi Panem, a jejím hlavním městě Kapitolu zvlášť, se schyluje k pořádné bitvě, která jednou pro vždy pomůže nastolit demokracii.

Jenže žádná taková se nekoná! I fakticky ujetý Twilight přišel v závěrečném díle s líbivou řežbou, při které se trhaly hlavy. Co na tom, že všechno bylo absolutně vytržené z kontextu. V posledních Hunger Games by jistě byla taková situace mnohem vhodnější. Ne že bychom se nedočkali akčních scén, ale jedna je ukrutně nezajímavá a druhá sice na chvíli probere z té unylosti, protože pomalu působí jako vypůjčená někde z Underworldu, ale taky je až příliš krátká. Takže když chybí akce, čeho si v Hunger Games: Síle vzdoru – 2. části užijeme dosyta?

Inu, v Hunger Games: Síle vzdoru – 2. části si dosyta užijeme opět té bizarnosti (mj. ohnivé, kulometné a jim podobné pasti), zdlouhavosti (skoro pořád se řeší nepodstatné věci) a z ní pramenící nudy, které nás z větší části provázejí už od druhého dílu (paradoxně ale díky dění v aréně nejlepšího). Samozřejmě nebudeme ochuzeni ani o tu věčnou přetahovanou o hlavní hrdinku, byť i tomu, kdo z celé série viděl jenom finále jedničky, musí být jasné, jak že to dopadne. Pravda, trochu může mást, že Katniss jest v této otázce poněkud liberálně přelétavá; snad aby se posichrovala, kdyby se náhodou Peeta ze svého šílenství už nevzpamatoval. A když už jsme u toho, jak dopadne tahle část? No, obsahuje hned tři scény, po kterých mohly klidně naskočit závěrečné titulky. Jenže ty se nakonec objeví až po té nejpraštěnější a nejvíce WTF, jakou si vůbec lze představit. Takové, která svou kýčovitostí nechtěně hlasitě rozesmála půlku kina. Podobnost s Twilightem v tomto případě zjevně nebude čistě náhodná.

Nikdo nemůže tvrdit, že minimálně v rámci Síly vzdoru šlo tvůrcům hlavně a především o prachy. Zvláště když se režisér Francis Lawrence údajně nechal slyšet, že záměr studia původně byl rozdělit závěr na ztěží uvěřitelných pět částí!!! To by pak teprve byla pořádná telenovela (nevykládejte si to ale tak, že teď není). Ačkoliv kdyby v nich dostal více prostoru Haymitch Abernathy a s ním pochopitelně i jeho představitel Woody Harrelson, jenž si se Stanleyem Tuccim a Julianne Moore po celou dobu udržoval jasně patrný nadhled, mohla by to teoreticky být docela zábava.

Umělá a jalová! Dvě slova, která i díky tomuto krajně nepovedenému rozloučení asi nejpřesněji charakterizují filmovou podobu série Hunger Games. Přitom potenciál měla určitě mnohem větší. Jak nehezky ironické, že právě takový počin (po všech stránkách nevýrazná režie, hamižný scénář s většinou snadno předvídatelných i podivných momentů, nezajímavá kamera, rutinní střih) udělal tečku nejen za touto na počátku jistě i z čistě filmařského hlediska ambicióznější ságou, nýbrž také za kariérou tak velkého herce, jakým byl Philip Seymour Hoffman (patrně proto se v závěru pouze čte ten dopis).

Co že skoro všichni ostatní herci a herečky, ale dokonce i sama Jennifer Lawrence se tváří, že ji hrát Katniss Everdeenovou už vůbec nebavilo. Zřejmě taky proto, že v případě této postavy vlastně už nebylo co. Protože všechno se opakovalo. Jenom se ustavičně tvářit odhodlaně, řešit milostné eskapády, pronášet motivační a mírotvorné projevy, pobíhat s lukem tam a zase zpátky, a donekonečna mluvit … slušně řečeno … o hovně :-), resp. tedy o ničem. To asi nebude tím, co by mladá a – třebaže podle mě ne zcela právem – oscarová herečka chtěla nadále vyhledávat.

Hunger Games: Síla vzdoru – 2. část představuje jednoznačné zklamání! Nikoliv ovšem vyloženě překvapivé, protože za letošní podzim se urodilo nejen v kinech, ale i na DVD, toliko nekvalitních titulů, jakých snad nebylo za předchozích šest roků dohromady. Takže abych to všechno nějak shrnul, v recenzi na 1. část jsem před rokem sice správně odhadnul, že v té druhé se můžeme dočkat opravdu ledasčeho, nicméně jsem se výrazně spetl v tom, že Hunger Games: Síla vzdoru – 2. část patrně ani nemůže spadnout pod úroveň své předchůdkyně. Tady totiž jaksi pozbývá na účinnosti dokonce i ten dříve spolehlivě fungující protitotalitní přístup! A k tomu už zřejmě opravdu není, co dodávat.

FOTO: Forum Film