Mezi 
rozhodne po akci odcizit lup v hodnotě kolem deseti milionů dolarů. Jenže se stane, že ulité prachy někdo ztopil. Kdo to mohl být? Je jasné, že všichni členové týmu za to jsou následně nepěkně popotahováni autoritami. Když ale po osmi měsících mohou zpět do terénu, začne je někdo systematicky zabíjet. Kdo by to mohl být? Nabízí se buď samotný kartel, nebo Kaibiles, což jsou nechvalně proslulí guatemalští řezníci-žoldáci. Ale co když si tímto fatálním způsobem vyřizuje účty někdo, kdo je s týmem téměř dennodenně v kontaktu (jako třeba policajtka Caroline Brentwoodová)? A co když se jedná o osobu nebo osoby, které jsou přímo jeho součástí?Jedním z důvodů, proč Arnold přijal nabídku na roli v tomto filmu, byl fakt, že se režie ujal zmíněný David Ayer, jenž dokáže realisticky zobrazit nejen násilí, ale také vztahy mezi postavami, ať už se
jedná o posádku ponorky, policajty, tankisty nebo právě členy protidrogové jednotky. Sabotage se tedy dá označit za akčňák v mnoha ohledech nevybíravý a nic nepřikrášlující. Díky Ayerově přístupu a zkušenostem se snadno uvěří i tomu, že ti, kteří by měli nebo chtěli ‚pomáhat a chránit‘ jsou schopní nelegální činnosti (viz také Drsný časy a Street Kings). Breacherovo komando totiž v podstatě hned od úvodní mise působí spíše dojmem odpadlíků a vyděděnců, jež byli příliš ‚crazy‘ na to, aby zapadli do ostatních elitních týmů, ve kterých se vyskytují normální lidi, a proto jsou najímání jen na tu nejvíc nejšpinavější práci. Jako by se jednalo o oddíl někde na úrovni toho Sebevražedného, s nímž režisér vyrukuje příští rok v srpnu.Všechny postavy z týmu, které to dotáhnou až do druhé poloviny filmu, mají navíc velmi zajímavé
charaktery. Arnoldova postava přináší ještě tzv. backstory, kdy se dozvídáme o tom, že členové kartelu zavraždili jeho ženu a syna, protože dokázal zatknout vlivnou osobu, kterou nikdy nikdo nezatknul. Tahle role jejímu představiteli vyloženě sedla, přestože Breacher rozhodně není žádný Terminátor, a jelikož je o dost starší, při občasných rozmíškách s mladšími kolegy by si na něj asi nikdo nevsadil. Ani by vlastně nemusel, protože je znát, že i přes to veškeré podezírání si pořád udržuje přirozenou autoritu a respekt, neboť svým svěřencům věří.Na rozdíl od Everestu, v Sabotage předvádí Sam Worthington (Monster) takový výkon, na jaký
jsme u něj zvyklí. Tady ke všemu získal ozdobu v podobě „kozlí“ bradky, díky čemuž do tohotohle týmu skutečně snáze zapadá. Jeho manželku Lizzy, která se sama drogám rozhodně nevyhýbá, skvěle ztvárnila Mireille Enos. Jejím pravý opak představuje též vynikající Olivia Williams coby svědomitá pojicajtka z oddělení vražd, jíž neodradí ani stupidní směrnice nadřízených jak z Hlavy 22. Kvalitní obsazení a precizní režie jsou tedy nepochybně dva největší klady filmu.Tomuhle počinu se rovněž do značné míry daří vyhýbat se těm nejprovařenějším klíšé, ačkoliv dvě
zcela nepotřebná si stejně neodpustí. Na druhou stranu se je podaří vykompenzovat v poměrně málo vídaných scénách, kdy se naprosto ukázkovým způsobem využívá paralelní střihové skladby. Jde o tu, ve které Breacher s Brentwoodovou chtějí u domu u jezera varovat člena týmu, který se jim neozýval, a také o tu, kdy v závěrečné třetině filmu přijdou do domu Lizzy a Monstera. Pokud by bývalo bylo takových scén více, Sabotage by si jistě vysloužila ještě lepší hodnocení.Sabotage je ale i tak povedený příspěvek do akčního žánru, kterému se bohužel v době uvedení v amerických kinech nedostalo tolik pozornosti, kolik by si zasloužil. Nyní tedy s velkým odstupem vychází u nás na DVD a za koupi určitě stojí! Nic na tom nemění ani skutečnost, že nějaký ten natáčecí den navíc by jistě přišel vhod a že závěrečný dovětek jest poněkud nad plán, jelikož přichází poté, co se vyřešilo všechno, co bylo třeba vyřešit. Zase bychom ale byli ochuzeni o efektní přestřelku, která až vyvolá nostalgii po neohrožených a výhradně kladných akčních hrdinech z roků osmdesátých. Samozřejmě nejen těch, které hrál Arnold Schwarzenegger.
FOTO: cinema.de
