Lepší úvod jsme si snad ani nemohli přát. Manželé Richard a Ann Daneovi uslyší jednou v noci podivný zvuk z jiné místnosti. Není dílem Annabelle, ani Michaela Myerse, ale zdánlivě obyčejného zloděje. Jenže ani s těmi si není radno zahrávat. Takže se není čemu divit, že pán domu neznámého příchozího zastřelí. Přece musí chránit manželku a malého syna, ne?!? Tomu samozřejmě místní policie rozumí, tudíž není třeba se obávat kriminálu. Z jednoho však právě vyšel zlodějův otec a v jeho případě jsou obavy na místě. Kór když se podle všeho chce řídit starým Chammurapiho zákoníkem – oko za oko, syna za syna.

Zpočátku to vypadá, že v Pachuti pomsty půjde opět o psychologickou hru mezi všehoschopným násilníkem a vyděšenými rodiči, což je námět, který jsme už viděli nesčetněkrát, a vlastně i v různých obměnách a žánrech. Nicméně tentokrát je od něj poměrně záhy upuštěno a dochází k nečekanému momentu, který slibuje, že by fakticky mohlo jít o „thriller tak drsný a chladnokrevný, jak to jen jde“. Přesně tato citace jest uvedena na DVD/Blu-ray obalu. Nicméně už jste asi poznali, že ve skutečnosti se věci mají docela jinak. S výjimkou zhruba dvou scén se tu nevyskytuje nic drsného a chladnokrevné jsou až do samého závěru především řeči, nikoliv skutky.

Přitom myšlenka, která by se dala interpretovat tak, že se někteří – snad i z nudy a stereotypu – (s)prostě dopouštějí zločinu jenom proto, aby si nějak povyrazili, rozhodně není nezajímavá. Takový je pouze způsob, jakým ji režisér Jim Mickle a jeho spoluscenárista Nick Damici (zároveň hrající poldu Raye Price) podávají. Těžko ale říci, jestli byla chyba u nich nebo již u autora knižní předlohy. Avšak osobně bych si přeci jen vsadil na první variantu. Naštěstí se dá napsat, že se tu dají vystopovat i jiná témata (např. různé podoby rodičovské lásky) a ta fungují o něco lépe.

Zase jim ovšem neprospívá způsob, jakým tvůrci dali ten příběh dohromady. Pomalejšímu tempu se ještě dá přivyknout a zvláště ve druhé polovině se díky tomu najdou okamžiky, ve kterých se daří vytvořit jakés takés napětí, jenže to lze označit spíše za dílo náhody, neboť mnozí z těch, kdož jsou za toto dílo především zodpovědní, patrně nikdy neslyšeli pojem ‚mizanscéna‘. Dění a osoby/předměty, které vídíme před kamerou, zdají se mnohdy býti naprosto neuspořádané, neorganizované a nezřídka zbytečné. Kameraman Ryan Samul se to, pokud okolnosti dovolují, snaží v některých scénách očividně napravit, ale co ten sám zmůže, že ano?!?

O režisérově nevyzrálosti hovoří taky fakt, že některé vystřižené scény, které jsou k dispozici jakožto bonus na Blu-ray disku, rozhodně měly ve filmu zůstat, abychom dostali, byť třeba jen náznakové, odpovědi na nezodpovězené a přitom celkem dost podstatné otázky. A naopak ve finálním sestřihu nezůstalo zrovna málo věcí, bez kterých bychom se bývali spolehlivě obešli. Stejně tak může docela mást období, kdy se příběh odehrává. Mají to být 80. léta minulého století (takže postavy nejsou zaostalé, protože pořád používají „véháesky“ – škoda), leč vezmeme-li to do důsledku, tak na tom vůbec nezáleží.

Pachuť pomsty spadá bohužel do té sorty filmů, ve kterých se postavy chovají jako nesympatiční podivíni, a přitom je to pokládáno za umění. Obsazením charismatických a zjevně ostřílených typů Sama Sheparda a Dona Johnsona získává tenhle počin – i vzhledem k jejich oblečení, rysům a věku – až westernový (ačkoliv rovněž ve filmech tohoto žánru sehrávají ženy, tady jmenovitě Vinessa Shaw, důstojnější roli) či možná pulpový nádech. Zvláště když se na scéně po necelé hodině objeví druhý jmenovaný, se těšíte, že si se vším stylově a neohroženě poradí jako kdysi hrdinové v podání Clinta Eastwooda, případně že vyřeší problémy ve stylu Winstona Wolfa. Kdepak! Záhy totiž zjistíme, že se jedná o osobu stejně pomatenou, jako skoro všechny ostatní v tomto bijáku včetně té, jíž ztvárňuje „Dexter“ Michael C. Hall, jenž navíc musí nosit pitomoučký knírek. Čili asi takhle: do běžné distribuce nevím, nevím, ale na festivaly typu Sundance nebo TIFF určitě dobrý. Přesto dávat jej do jedné škatulky se Slow Westem nebo Špinavýma prachama mi připadá docela nefér. Pokud však zbožňujete v předchozí větě zmíněný seriál, je pravděpodobné, že se vám Pachuť pomsty bude ještě více zamlouvati.

FOTO: cinema.de, DVD poskytl Bontonfilm