Nějaká překvápka tu sice jsou, ovšem spíše taková ve stylu závěru jedničky, u kterých si nejsem tak docela jistý, jestli do tohoto žánru patří. Tvůrci na jednu stranu jako by chtěli vytvořit „víc než jen animák“, ale potíž je v tom, že pak vlastně divák (a zvláště pak ten dětský) pořádně neví, co si z něj teda má odnést?!? Děti po zhlédnutí Jak vycvičit draka 2 totiž nediskutovaly (a že to byla zajímavá diskuze) ani o pěkných scénách, kdy lidé na dracích létají, ani třeba o těch roztomilých, ve kterých si s nimi hrají, nýbrž o jedné úplně jiné, která možná může některé až šokovat.
Ten ohromný úspěch prvního dílu (tržby činí téměř půl miliardy dolarů) je mi skutečně záhadou, protože ve světě animovaném nepochybně najdeme divácky vděčnější počiny, které by si také zasloužily celou sérii (už teď je jisté, že Jak vycvičit draka bude minimálně trilogií). Kór když k tomu připočteme matoucí skutečnost, že někteří draci vypadají spíše jako okřídlená prasátka. A ve dvojce se nově objevuje cosi, co bych nazval „Drakodzillla“ nebo „Drakogodzilla“. Proto doufám, že při uvedení filmu v Japonsku si toho stejně všimne i nějaký zaměstnanec společnosti Toho a že po bijácích typu Godzilla vs. Mechagodzilla vznikne i takový s názvem Godzilla vs. Drakogodzilla.
Jak vycvičit draka 2 sice opět nabízí kvalitní hudbu a skrývá i jedno příjemné překvapení, ale jinak na rozdíl od některých jiných animáků nepřináší vůbec nic originálního a navíc se tu sem tam kombinuje prakticky neskombinovatelné. Nicméně oproti kupříkladu Zataženo, občas trakaře 2 přináší stejně propracovanou animaci, jako tomu bylo v původní části. Možná, že ještě propracovanější, protože Astrid mi v jedné nebo ve dvou scénách svými dokonale realistickými gesty a posunky až připomněla jednu mojí kamarádku. Ovšem přesto se nemůžu zbavit dojmu, že zdařilý rodinný animák by měl vypadat jinak.
Foto: CinemArt