Znamení raka

Krimi zápletka tam bezesporu   je ale jako detektivka to   příliš nevypadalo spíš   jako psychologické drama. Pan   režisér Herz to patřičně   protemnil (jak bývalo jeho   častým zvykem) a obsazení   je opravdu reprezentativní.   Jen mi dost vadil ten   "dabing" pro který   jsem nenašel žádný   logický důvod. Prostředí   nemocničního oddělení s   nevyléčitně nemocnými na   náladě také nepřidá i   když tuhle okolnost avizuje   už název. Ale psychodramat   se u nás moc netočilo nikdy   a tohle se jako film určitě   povedlo.

Už jsem to někde psal -   tyhle kriminálky z   nemocničního prostředí   jsou si dost podobné a navíc   trpí nedostatkem akce.   Přesto Znamení raka mám   rád už hodně dlouho víc   než ty ostatní. Hodnotím   jej jako jednu z posledních   filmových rolí Zdeňka   Štěpánka, jedinou hlavní   roli prakticky neznámé Zory   Božinové a famózní malou   postavou Ivy Janžurové,   která v té době všude a v   různých žánrech   dokazovala, jak je dobrá.   Originální pokus dabovat   české herce českými herci   byl pro mě ale matoucí už   jenom proto, že ten pán   (Lubomír Černík), co ho   mluvil Jiří Sovák, vypadal   jako Jiří Sovák. Jinak se   tu spíš než vražda řeší   vztahy, osudy, křivdy,   pomluvy atd., nicméně pointa   je výborná.

Tak po prvním,   krátkometrážním snímku,   nám přináší pan Juraj   Herz své druhé dílo.   Nepodařilo se. Je to   strašně špatně podáno.   Zpočátku nesrozumitelné,   musel jsem se vracet, pak dost   nudné. Kdybych nebyl   zvědavý, vzdám to. Je to   takové pel mel příběhů   kryto detektivkou, ale na mne   to neúčinkovalo. Přesto   uděluji dvacítku za   zajímavý počin a za to, že   se panu Herzovi povedlo   přemluvit paní Myslíkovou,   aby ukázala své velevnady.

Na jedné kdysi věhlasné   klinice dojde k zavraždění   lékaře a zanedlouho i k   vraždě nepohodlného   svědka, jímž byl pacient s   dementní sklerózou, který   by si mohl nakonec vzpomenout.   Dva přivolaní policisté   hrají při vyšetřování   pouze druhořadou roli.   Všichni - lékaři,   zdravotnický personál i   pacienti - tuší, že   pachatelem musí být někdo z   nich, a tak ve strachu sami   pátrají mezi sebou a   podezřívají jeden druhého.   V psychologickém dramatu tím   náhle vycházejí najevo   všechny dosud skryté lásky   a nenávisti, nevěry a   podvody, soukromé i veřejné   lži, milosrdné lži,   kariérismus a kolegiální   řevnivost, jindy běžné a   společensky přijatelné,   nyní však náhle krajně   podezřelé. Vrahem se nakonec   ukáže být jedna z pacientek   trpící nevyléčitelnou   rakovinou plic, když   zaútočí na další   lékařku, která jí zatajuje   pravdu o skutečném stavu   její smrtelné choroby,   tvrdíc jí, že jde jen o   vleklou virózu ("To jsem   jí měla říct, že sice   umře, ale že se po smrti   dostane do nebe?").   Vykonavatelem spravedlnosti   stává se sám nelítostný   osud: Vražedkyně v nastalé   hrůze zmateně ustupuje a   padá z okna, pod nímž   nalézá neodvratnou smrt. Jen   starý pacient - amatérský   astrolog - to předpovídal.   Hvězdy přece nelžou, na   rozdíl od lidí, a když je   jednou Mars v znamení Raka,   je to zlé, je to moc zlé..

Podle mne jde na tomto snímku   znát, že jde o Herzovu   prvotinu a že teprve hledal   svůj originální styl   vyprávění. Přesto se však   nebál experimentovat a i   když jako detektivka je to   slabší, prostředí a dosti   svérázné postavy dávají   tomuto filmu jistý punc   zajímavosti a originality.