Ze soboty na neděli

Toto je snad první zvukový   film režiséra Gustava   Machatého. Drama o   seznámení dvou lidí –   chudé písařky a chudého   sazeče. Vyjít si do   společnosti rozhodnou dvě   mladé dívčiny – písařky   – skvěle vytvořené   herečkami Jiřinou   Šejbalovou a Magdou   Maděrovou.
O Magdě   Maděrové se příliš neví.   Výraznou roli vytvořila zde   a pak se na plátno vrátila   ke konci padesátých let a   spíše vytvářela drobné   role žen z lidu.
V   té společnosti si písařky   vyrazí na předem domluvené   rande. Písařka Nany (Jiřina   Šejbalová) je trochu   otrkaná a už má nějaká ta   dobrodružství za sebou.   Jiný kafe je písařka Mary.   Nesmělé a nepolíbené to   děvče. Plaché. Večery   spíše tráví doma a   najednou je vytažena kamsi   ven. To rande nedopadne z   počátku úplně nejlíp.   Ale! Mary potká Karla Bendu   (Ladislav Struna). Ani nevím,   jak to ten chlap dokázal, ale   dokázal Mary k sobě dostat   domu. On je také takový ten   zkušenostmi z partnerských   vztahů ušetřený muž. Mary   u něj stráví noc. Pak dojde   k jednomu nedorozumění,   malém justičnímu omylu,   pokusu o sebevraždu a   šťastnému konci. Ten film   zas tak dlouhý není, aby se   toho stihlo více. Příběh   Ze soboty na neděli   nepovažuji za klasickou   červenou knihovnu či   prvorepublikový cajdáček. V   tom filmu je přeci jenom   něco víc. Asi ta realita   prostředí.
U tohoto   filmu jsem ocenil prvek,   který v době počátku   třicátých let byl   neobvyklý. Jím je práce   kamery, která snímala i   detaily lidské činnosti.   Jako je mytí rukou pod   tekoucí vodou a utahování   kohoutku, uklízení věcí do   skříně, příprava kávy   atp.

Vcelku odvážné na dobu vzniku...
...přiznávám, že se mi   tento film nijak zvlášť   nelíbil, ale nemohu mu   upřít určitou   "modernost" a   otevřenost v partnerských   vzplanutích, i co se týče   prostředí, kde se   odehrává. Na rok svého   vzniku byl opravdu poměrně   "odvážný".   Jiřina Šejbalová již tehdy   měla svůj přirozený šarm   a svádivost, byla bezesporu   krásnou ženou s hlubokým   charisma. Zapomenutá Magda   Maděrová představovala   její skromnější protipól.   Děj je příliš unylý,   nezáživný, ale i tak   předpokládám, že ve své   době se jednalo o film hodně   nepřístupný:-)))

Celková až surreálná   atmosféra, snaha pracovat se   symboly, vynikající záběry   kamery, šerosvitné   nasvícení jako na starých   obrazech, dramatická gesta a   pózy, málomluvnost. Filmy z   třicátých let minulého   století mám rád, třebaže   mají celou řadu technických   nedostatků. Tyto však více   než vyrovnává jejich   původnost a neokoukanost.   Škoda že si film obecně   tento směr neudržel a   sklouzl do dnešní tovární   výroby podle jedné   "zaručené"   šablony, podle jednoho   schematického klišé.

Jaroslav Gradwohl - role neurčena
Jaroslav Gradwohl - role   neurčena: to je ten klaun, co   zpíval: Teď ještě ne, až   za chvilku. On působil v   Osvobozeném, on je ten   třetí strážník v   písničce V+W Tři   Strážníci. Měl chatu na   Ztracence, L.H. Struna tam   také jezdil, náruživý   rybář.