Turbina

Společenské drama   obsahující několik motivů   a osudů různých postav   aniž by se vzájemně rušily   či po divácké stránce   vytvářely nepřehlednost.   Silný scénář obsahující   hlavně klady a zápory své   doby a různého postavení ve   společnosti, má ve své   podstatě divákům co říct   i dnes. Každý si v   příběhu může najít to   své. Vrcholem snímku je   samotný konec, kde veškerá   tragédie všech   zúčastněných vezme za   své. Dokonalá tématická   myšlenka vizuálně a   mistrovsky ucelená,   režisérem Otakarem Vávrou,   do své absurdní dokonalosti.   Snímek sice nijak   nemoralizuje, avšak v jistém   smyslu přeci jen vytváří   určitou kritiku a ponaučení   v touze člověka dosáhnout   svého za každou cenu bez   ohledu na druhé a bez   vyslyšení varování či   rad. A právě tím je   snímek poplatný i dnešní   době,což je jeden z mála   takovýchto filmových   počinů, které ve své době   vznikly. Profesionální   herecké výkony už jsou jen   třešničkou na dortu. Ať se   to někomu líbí nebo ne,   jedná o snímek, který si   zaslouží být ve zlatém   fondu české kinematografie.

Jsem se přehmát, já myslel,   že to bude pracovní agitka,   chichichi. No, skvělí herci,   nezajímavý děj, celé je to   takové těžkopádné.   Nejsympatičtější postava   – jednoznačně Artuš,   protože byl blázen stejný   jako já. No ne. Vážně, ne,   bylo to přece drama. Mne moc   nezaujalo, ale viděl jsem až   do konce bez posunu, jen s   přestávkami, když už jsem   se trošičku nudil. Podruhé   snad v nouzi ano.

Turbína ikdyž patří k tomu   lepšímu, co bylo natočeno,   nemá v televizi na růžích   ustláno. Při tom vykreslení   postav, bravurné výkony   Františka Smolíka i Eduarda   Kohouta, ještě mladík   Rudolf Hrušínský a k   dobrému, výpravnému filmu   patří krásné ženy jako   Matulová, Baarová,   Glázrová, je stále na co   koukat...

Málo hraný Vávrův film,   nebo spíše méně   propagovaný. Přesto tady   ukazuje dost ze svého   budoucího potencionálu jako   režisér, který si své   scénáře a náměty píše   sám.

Pro pamětníky
Nejsem živým pamětníkem   všech herců, kteří zde   hrají, ale musím říct, že   si tenhle film, jako ostatně   i mnohé z pamětnických,   zaslouží vyšší   hodnocení. Chronicky   literárně známý a z   filmového hlediska málo   hutný námět je ztvárněn   herci, kteří patřili ke   "zlaté gardě"   herecké generace. Také zde   předvádějí svoje   nestárnoucí velké herecké   umění.

Vzpomínám si když jsem   tenhle film viděl jako malý   tak jsem měl totální   depresi, ale tehdy se tomu tak   neříkalo. Měl jsem   strach:-). Rozhodně patří   do klenotnice   československého filmu.

V tomto filmu lze na chvili   zahlédnout obnaženou Lídu   Baarovou,škoda,že je to   jeden z jejich posledních   českých filmů,protože mi   přijde,že se naučila hrát   až teprve za okupace.Jinak je   to takové psychologické   drama o rozpadu jedné   rodiny,které nepřímo   zaviní instalace nové   turbiny.Ta nastartuje sled   událostí,které končí   zřícením věžě ,kde žije   jeden z bratrů(Eduard   Kohout).Ten podává jeden z   nejlepších hereckých   výkonů v tomto filmu,ale je   pravda,že o kvalitní   herecké výkony zde opravdu   nouze není.v serii filmů pro   pamětníky lze jedině   doporučit.

Za okupace natočil režiser   Otakar Vávra jeden z prvních   příběhů o rozkladu   měšťanské vrstvy. V Praze   se odehraje tento příběh   podle románu J.M.Choda.   Instalace moderní turbiny do   vodního mlýnu se stává   jakýmsi průsečíkem   vypjatých lidských vztahů,   dodnes zaujme celkově velice   zajímavé ztvárnění   celého příběhu z r. 1941   osudy lidní, nejen rodiny   Ullikových....

Film Turbina je zběsilá   přehlídka scén - bohatý   děj se vleze do pouhých   devadesáti minut. Zaujme   Lída Baarová jako typ ženy,   snažící se rozumem ovládat   své city.