Tichá radosť

Hloubka a realističnost v zobrazení života   ženy v určitém životním období je něco, co   v současné kinematografii již několik   desetiletí velmi chybí. Chybí filmaři a   odborníci, kteří by ji podali s obrovskou   vážností i jistou dávkou poetického odstupu.   Tak alespoň díky za filmový archiv. Režisér a   scenárista Dušan Hanák nenatočil mnoho   celovečerních filmů a je to docela škoda.   Například v tomto filmu se představil jako   slovenská verze českého režiséra Karla   Kachyni. Film se zaměřuje na ženu středního   věku, která se potýká s osobní krizí a   hledá své místo ve světě. V profesním   životě čelí tlaku společnosti, očekáváním   a potřebě seberealizace. V soukromém životě   naopak prožívá krizi manželství a   přátelství a jejich proměny v čase. Je tak   vykreslen intimní portrét, který zkoumá   témata, jako je krize identity, ztráta iluzí a   hledání nových životních významů.   Psychologická hloubka v poetické atmosféře   nabízí komplexní vhled do ženského nitra,   která jsou ženám velmi blízká i dnes. Film   byl oceněn, a to zcela zaslouženě. Dušan   Hanák natočil film, který plně překračuje   svou dobu a i dnes nabízí mnoho podnětů k   zamyšlení.

Magdička Vášaryová v roli ženy, která se   chce vymanit z nudného všedního, místy až   depresivního života a časem přehodnotí svůj   životní postoj. Dušan Hanák obsadil i spoustu   českých herců, byť se mihnou třeba jen v   sebemenších rolích. 

Tak další ztracený čas kvůli jednomu herci.   Totiž, chtěl jsem vidět pana Rychlíka. Tak   jsem ho viděl. Ke konci filmu projde jako   kominík. Pecka. Film celý jako takový je   obdobou filmu Súkromné životy, včetně páně   Rychlíkovy účasti. Tedy, tam alespoň mluvil.   Zde jde také o psychodrama, u kterého jsem se   nemohl dočkat konce. Takže z toho plyne i   hodnocení snímku.