Srpnová neděle

Nápad ke zfilmování dobrý,   herci výborní ale výsledek   je velice podprůměrný. Film   plný národních umělců ať   dělali co dělali, na dobrý   film to nestačilo.. Ono   zfilmovat divadelní kus se   vždy nepodaří..

Nešlo jen o konfrontace mezi   jednotlivými postavami, ale   využití Frubínových   reflexí a zachycení těch   kouzelných okamžiků, kdy   příroda nás vrací k   hlubším reflexím. Otakar   Vávra dokázal převést   divadelní kus do exteriéru a   bez ztráty napětí pnoucího   se mezi jednotlivými   postavami.

Horký letní den v   jihočeském prostředí   třeboňského rybníka a   nedalekého městečka, a v   něm běžný život.   Režisér Otakar Vávra   mistrovsky podchytil danou   atmosféru dle fantazie autora   Františka Hrubína. Povedlo   se mu vytvořit dojem, jakoby   diváci byli přímo na   místě a jen sledovali   veškeré dění. František   Hrubín neudělal nic jiného,   než sepsal dohromady   nejrůznější běžné   charaktery, z nichž každý   má své vnitřní trápení,   pohled na věc a charakterovou   bouřlivost, což se sebou   samým i se setkáním s   ostatními vždy vede k   určitému morálnímu   konfliktu. Byť si každý   horký letní den užívá dle   svého, k vnitřní radosti je   i tak poměrně daleko.   Každá projevená věta má   stále co do sebe a je hojně   používána i dnes. Ne že by   z tohoto příběhu   zlidověla, ale že je   skutečně ze života. Z   opravdového života. Nejedná   se tedy o komedii, drama či   romanci. Jedná se jen o   ukázku životního realismu   bez jediné přetvářky. A   tak se může i stát, že se   v nějaké postavě leckdo   může i poznat. Dobře   napsané, filmově provedené,   lidské, uhrančivé a v   rámci daných skutků v   oblasti mezilidských vztahů   až morálně tragické.   Hodně k zamyšlení.

Po idylicky modré srpnové   obloze sviští bojové   letouny a poválečný   optimismus se po patnácti   letech začíná trhat. Někde   teď létá letní oblohou   letadlo s vodíkovou pumou a   vrhá stíny na lidi pod   sebou, kteří se scházejí   se svými malichernými   problémy u sochy melancholie,   kde je všecko jen   "prý". Krásní   mladí lidé se vesele   koupají a baví se pod   benátskými lucernami, jež   nakonec zničí, a   kontrastují s ubrblanými   staršími. "Prý"   jsou zkažení.   "Prý". Ale kdo to   říká a o kom? Po noci   začíná svítat. Konečně   je tahle srpnová neděle za   námi.
Skvělá   širokoúhlá a nápaditá   kamera. Ostatní nestojí za   řeč. Dialogy jsou jaksi   nedořečené, snad to tak   mělo být, avšak   neuspokojující. Průměr.