Smrtihlav

Dá se říci, že se jedná o   originální a velmi   zajímavý snímek   začínající jako noir   pozvolna se vyvíjející ve   scifi. Takže z toho nakonec   vznikne něco jako noir-scifi   drama. Příběh začíná   trochu matoucí postavou Johna   Murdocha, který ztratil   paměť. Sice se nedozvíme   jak a proč, ale to je   vedlejší. Děj tak vede k   nečekané cestě vedoucí k   různým odhalením daných   skutečností. Vize je   stylová a hodně temná. Pro   jedinečný zážitek je   potřeba vše řádně uchopit   k pochopení věci, zvláště   co se týče jednání   obyčejných lidí v   nadpřirozených situacích.   Jestli se jedná o jeden z   nejlepších snímků svého   žánru je na diskuzi. Mnoho   na diváka zapůsobí, ale   určitá složitost vede k   nepochopení. Snímek je však   natočen dobře. Obsahuje   surrealistické prostředí a   kostýmy. I ta technologie je   impozantní a takřka   gotická. Není co víc dodat.   Své místo ve vyšším   postavení si to jistojistě   zaslouží.

SMRTIHLAV

Jaký zmatek musí nastat   v hlavě, když se člověk   probudí a neví co se stalo,   kde je, kdo je … A ne a ne   si vzpomenout, ne a ne zjistit   co se stalo a proč se to   stalo. Navíc čím víc   pátrá, tím méně toho ví.   To musí být vážně na   zbláznění. A když jej k   tomu všemu ještě   pronásledují zvláštní   tvorové s evidentně   nepřátelskými úmysly, to   každý neustojí. Celý   příběh se odehrává v   nikdy nekončící noci, což   mu dává potemnělou, ponurou   atmosféru. Velmi zvláštní   sci-fi, neotřelé a   nápadité. Plné   zvláštních triků,   měnících se domů… Za   zmínku stojí i herecké   výkony Rufuse Sewella a   Kiefera Sutherlanda. Byla to   vzrušující a napínavá   podívaná. Je to dobrý film,   který lze doporučit dál.

Zajímavé sci-fi dílko od   režiséra Vrány, kde i zde   je skvěle tísnivě   potemnělá atmosféra.Akční   náplň tentokrát zaujala   místo až ve finále snímku,   ale během celé podívané je   rozhodně co pozorovat.

Poměrně originální sci-fi   s atmosférou ve stylu Blade   Runner. Hodnocení by klidně   i mohlo být vyšší, to by   však musel mít film větší   gradaci a nějakou tu   zdařilou akční scénu.   Takhle všechno tak trochu   vyznívá do prázdná a film   je spíše průměrný a i   když není moc dlouhý plyne   docela pomalu.

Už ne zrovna čerstvý   snímek, který nezapadá do   mých oblíbených   žánrových skupin -   vyloženě nenudil, ale   deprese, která by se měla   dostavit, nepřicházela, ze   všeho nejvíc mně příběh   města bez slunce připomínal   drsnější pohádku.   Jednoduše jsou filmy, které   se musí vidět v pravý čas,   nejlépe v roce, ve kterém   jdou do kin, jinak hrozí   zeslabené účinky.   Zajímavý Rufus Sewell.

Ponuré sci-fi, ve kterém v   jednom momentu něco nějak je   a v druhém momentu je vše   jinak. Jen hlavní hrdina je   pořád stejný, protože na   něj působení těch   holohlavejch gaunerů   nefunguje. Myšlenky se   mění, paměť je   pozměněná a je třeba   najít pravdu. A to za každou   cenu. Poprvé se mě tenhle   film vůbec nelíbil, přišel   mi divnej, ale dneska musim   uznat, že dobrý, díky   úžasnýmu konci možná moc   dobrý. :-)

To byl trochu ujetej film.Ta   temná atmosféra a   mimozemštani kteří vypadali   jak z Hellraiser bylo asi   jediné plus.Byla to docela   nuda a chvilkama se to dost   vleklo.Rufus mi nikdy nekápl   do noty a Connelly tu zas   tolik prostoru neměla.Čekal   jsem víc potom co jsem o   filmu slyšel a četl,tady   taky samá chvála a vysoké   hodnocení.Ale to je můj   názor,co se líbí jednomu   nelíbí se druhému.Za mě   teda jen 7 a to s odřenejma   ušima.

Hodně originální a   zajímavé sci-fi. Alex Proyas   se vyřídil v depresivním   světě, kde je jenom noc a   lidi ovládají cizí   tvorové. Hlavní hrdina pak   musí svést těžký boj o   záchranu své existence i   celého lidského pokolení.   68%.

Asi bych taky potřeboval „vyladit“.
Zatraceně temným   „retro-prequelem k   Matrixu“ se vydáte po   svých vlastních stopách,   až na dno ztracené duše.   Nebo jen zapomenuté? (Bylo mi   povědomé to sklepení s   akvárii – jako bych tam už   někdy byl.) Je to divné.   Slunce se někam ztratilo.   Bloudím tímhle zšeřelým   městem (a filmovou   databází) už mnoho týdnů,   jsem vzhůru celou věčnost,   ale noc dosud neskončila.   Hodily by se mi hodinky s   dvacetičtyřhodinovým   cifrerníkem, abych nemusel   pořád řešit, jestli je   právě AM či PM. Taky   listuju svým deníčkem, ale   jsou tam jen samé bílé   listy. Ovšem tu barovou   zpěvačku, Murdochovu   manželku Emmu (již brzy   Annu), tu si pamatuju! Kdysi   dávno jsem ji totiž tajně   miloval. A vzadu ve skladišti   za restaurací Fat Moe jsem ji   šmíroval, když vložila   desku do gramofonu, při   hudbě nacvičovala baletní   krůčky a nakonec se z těch   baletních šatů   převlékala. Věděla, že ji   šmíruju, ale stejně mi   dovolila, abych na okamžik   zahlédl její nahé tělo.   Tenkrát v Americe nám bylo   oběma čtrnáct roků... Na   tu chvíli si VZPOMÍNÁM   jasně a zřetelně, i po   třech desítkách let.   Pořád jsem to přece já!   (Opravdu jsem?) Pane Alexi   Proyasi, vaše Vrána mi kdysi   úplně rozklovala duši, ale   teď, v Dark City, teď jste   mě vážně „vyladil“.

Pokud si chcete odpočinout od   přemýšlení a jenom se   bavit, tak je takle sci-fi   úplně ideální. Správně   ponurá, tajemná a se   zajímavým příběhem, i   když někdy mi to připadalo   že autoři nevěděli jak   příběh dořešit, díky   čemuž vznikaly nedostatky.   Líbí se mě že není   přeplácaná efekty, jak je v   dnešní době zvykem,   potvrzuje pravidlo že méně   je někdz více...

Jeden z nejinvenčnějších a   originálních filmů co jsem   poslední dobou viděl,   opravdu milé překvapení a   tenhle skvost by si zasloužil   lepší hodnocení, ale na   druhou stranu se nijak   zvlášť nedivím, že z   tohoto obtížněji   stravitelného veganského   delikatesu se masová hitovka   nestane. Je to trochu   silnější šálek čaje pro   ty co dovedou opravdu   vychutnávat.

Na svou dobu hodně   originální a dnes bohužel   také hodně nedoceněný   film. Do očí bijící   podobnost s Blade Runnerem je   podobnost pouze v temném   provedení, atmosféře a   některých prvcích   scénáře. Ale pozor, podobat   se či inspirovat se ještě   neznamená kopírovat, na to   toho Dark City (český název   Smrtihlav je příšerný)   nabízí až příliš mnoho.   Navíc se mi Dark City líbilo   víc než Scottův opus,   vůbec mne nenudilo, celkem   svižně odsýpalo a příběh   mne bavil a přišel mi   zajímavý a skutečně   nápaditý (ačkoli jsou   „loutkáři“ odhaleni již   na počátku, jedno   nečekané, klíčové a mnoho   měnící překvapení na   konci ještě čeká). Proyas   (jak jsem již říkal u Já,   robot) hraje na efekt a jeho   fobie ze světla je   znázorněna naprosto   špičkově (hřejivý dotek   slunečních paprsků jsem   cítil až doma v pokoji). Co   do atmosféry není mistru   temnoty co vytknout a pro   herecké výkony platí to   samé – ať už mám na   mysli napůl šíleného   Kiefera Sutherlanda, dnes   víceméně opomíjeného   Rufuse Sewella či půvabnou   Jennifer Connelly. Nade všemi   ale vyčnívá více než   skvostně zahraný   zachmuřený detektiv Williama   Hurta. Temné a originální.   A opakuji ještě jednou, že   nedoceněné.

Vyladím se… vymažu   nepotřebné myšlenky z   hlavy.. koupím si nápoj   „co dává křídla“ a   odeberu se vychutnávat   vytouženou svobodu do   vyšších sfér. Dřív, než   se vrátí ta svinská   deprese.

výtečná podívaná,   adekvátně temná a ponurá.   Vymírající rasa, cizáci   oblečení do lidských těl a   jejich marná snaha v lidské   paměti objevit esenci   člověka. žijeme taky z   vlastních vzpomínek, jako   bychom tyto byli my sami?
Jen škoda té přemíry   hollywoodu, jenž se ve svých   stereotypech táhne celým   filmem.