FDb.cz > Rukavička (1941) > Tisk

Rukavička (1941)

Námět tohoto českého filmu byl upravený podle úspěšného románu Václava Řezáče režisérem filmu J. A. Holmanem a jeho děj je umístěný do prvního desetiletí XX. století. Divák ani nemusel znát románovou předlohu, aby zjistil, podle filmového zpracování, že námět není nikterak nový ani u nás, a ani není dějově příliš bohatý.

To už tu bylo, že domácně vychované děvče, taková skromná putička, zde zasnoubená se svým bratrancem, se pojednou setká s umělcem - virtuósem. V obou se probouzí romantické založení, které je předpokladem lásky na první pohled, jež po jistých překážkách dosahuje svého cíle. Tu ani ty překážky nejsou tak těžké a pomáhá je odstraňovat jako "deus ex machina", dívčina zámožná babička, vdova po důstojníkovi.

Pojetí postav, zejména obou mladých mužů, není dost důsledné. Zatímco snoubenec děvčete, svědomitý, stále v práci zabraný a proto ve společnosti plachý úředník je pro tyto své vlastnosti představován jako směšná figurka filmu. Za obdobných okolností, ale v jiných poměrech žijící virtuos, jinak také řádný a pracovitý člověk, je povýšen na sympatického hrdinu, třebaže k zajištění svého úspěchu přijímá peníze od ženy, která ho miluje, bývalé tanečnice. A bez mravních a citových skrupulí, by je byl jistě přijímal dál, zrovna jako by se putička Mařenka docela ráda a samozřejmě vdala za určeného ženicha, kdyby náhoda nebyla rozhodla jinak.

Ta rukavička, která dala filmu název, mohla při tom docela vypadnout. Je tu, aby se kolem ní děj navrstvil veselými nebo vážnějšími scénami, aby byla jakýmsi osudovým talismanem, který mohl zvlášť německým divákům připomínat dávnou romantickou parodii z počátku předminulého století "Osudná vidlička".

Přes tyto nedostatky v ději a prokreslení charakterů dělá film dobrý dojem až do dnešních dnů, především pak režií, ale i hereckými výkony. Holmanova režie dovedla vyvolat prostředí přísného měšťanského domu i jiné náznaky doby, kdy kvetl v kabaretních síních odvážný kankán, a sladila je v celek s hereckými výkony.

Zvlášť působivý byl nový režijní prvek ve vzpomínkové scéně. Nataša Gollová zahrála svou měšťanskou dcerku s její plachostí a citovým zaujetím, která tyto vlastnosti neztratí ani jako dáma společnosti. Velký byl výkon Vlasty Fabiánové v bývalé tanečnici, zejména ve chvílích zápasu o unikající lásku a výbuších pokořeného ženství. Růžena Šlemrová hraje tady babičku jako dámu velkého světa, s pochopením pro citové kolísání a touhy své vnučky, jimž pomáhá ke splnění podporou společenskou i finanční.

Otomar Korbelář v úloze pianisty Brandta vytvořil člověka se smyslem pro život, s velkými uměleckými ambicemi, ale povahově rozpoltěného, tak trochu oblomovský typ. Velmi dobrý byl tady František Vnouček ve svém úředníčkovi, s uměleckou kázní se vyhnul zkarikování této postavy při sblížení s tanečnicí.  Autor: Asmodej

režie:
Jan Alfréd Holman

hraje:

Nataša Gollová (Mařenka Berková), Vojta Novák (bankéř Antonín Berka, otec Mařenky), Eva Vrchlická (Berková, matka Mařenky), František Vnouček (Jan Půst, Berkův nevlastní synovec), Otomar Korbelář (klavírní virtuóz Arne Brant), Vlasta Fabianová (tanečnice Pavlina Zejdová um. jm. Doré-Zejdová), František Kreuzmann (impresário Ferdinand Brychta), Růžena Šlemrová (Klanicová, Mařenčina babička), Vladimír Majer (koncertní podnikatel Houdek), Meda Valentová (Houdkova žena), Božena Šustrová (Adélka, dcera Houdkových), Theodor Pištěk (příbuzný pana Berky), Ferenc Futurista (parketář), Eman Fiala (ladič pian), Jaroslav Sadílek (číšník), Josef Kemr (cukrář), Vladimír Řepa (přednosta důchodkového úřadu), Jarmila Beránková (komorná u paní Zejdové), Vladimír Pospíšil-Born (ředitel baru), Jindra Láznička (krejčí), František Filipovský (předseda sportovní poroty), Anna Letenská (služka u Berků Anička), Milka Balek-Brodská (host u Berků), Lola Skrbková (host u Berků), Ada Karlovský (host u Berků), Antonín Holzinger (zřízenec v klubu šermířů), Antonín Zacpal (úředník důchodkového úřadu), Hermína Vojtová (uklízečka v baru), Viktor Nejedlý (kancelářský sluha), Dagmar Frýbortová (prodavačka v módním salónu), Miroslav Svoboda (noční chodec v parku), František Paul (krejčí), Jarmila Holmová (prodavačka porcelánu), Jaroslav Hladík (host u paní Houdkové), Otto Rubík (otec paní Zejdové), Václav Mlčkovský (člen sportovní poroty), Josef Hořánek (člen sportovní poroty), Zbyšek Olšovský (člen sportovní poroty), Josef Waltner (vrátný v kabaretu "Kankán"), Ota Motyčka (host v "Kankánu"), Emanuel Hříbal (exekutor), Břetislav Hrstka (vrátný v Obecním domě), Míla Spazierová-Hezká (zpěvačka v kabaretu), Inka Zemánková (zpěvačka), Karel Šejna (dirigent), Rafael Kubelík (dirigent), Jiřina Hladíková (host u paní Houdkové), Miroslav Kryštof-Kutina (host u paní Houdkové), Jiří Hojer (sportovní trenér), Josef Oliak (host v "Kankánu"), Viktor Socha (vrchní v "Kankánu"), Václav Pata (číšník v kabaretu Kankán)

námět:
Václav Řezáč (povídka Milostná bloudění)

scénář:
Jan Alfréd Holman

kamera:
Václav Hanuš

hudba:
Jiří Srnka

výprava-architekt:
Jan Zázvorka, Bohumil Heš

kostýmy:
Adolf Wenig

střih:
Jan Kohout

zvuk:
František Šindelář, Miroslav Prokeš, Vilém Taraba, Antonín Rambousek

vedoucí produkce:
František Jerhot, Josef Valenta

výtvarník:
Prokop Pěkný

zpěv:
Otomar Korbelář, Míla Spazierová-Hezká (Rukavička), Inka Zemánková (Možná, snad), Marlis Ginalská (Pánové, choďte k nám každý den)

text písně:
K. M. Walló

asistent režie:
Vratislav Innemann