Václav Mlčkovský

Václav Mlčkovský pocházel z Prahy, divadlu se začal naplno věnovat až po první světové válce, kdy začal hrát u kočovných společností J. O. Martina a K. Jičínského, působil i na stálých scénách, například v Českém divadle v Olomouci. Pak se vrátil ke kočovnému herectví a krátce vedl vlastní společnost, následně byl tajemníkem Východočeského divadla v Pardubicích. Jeho posledním působištěm byla scéna Nového divadla v Praze. Na divadle Mlčkovský vynikl jako představitel vedlejších rolí, jimž dokázal dodat přirozenost, mezi charakteristické atributy jeho herectví patřila výrazná mimika a zvláštní zabarvení hlasu. Již ve svých hereckých začátcích našel Mlčkovský uplatnění i před filmovou kamerou, poprvé se tak stalo ve zfilmovaném přepisu románu Karolíny Světlé KŘÍŽ U POTOKA (1921). Poté hrál ještě ve dvou němých filmech, ale protože doménou jeho projevu bylo uplatnění hlasu, skutečného naplnění svých hereckých ambicí dosáhl až ve zvukovém filmu. Objevil se tak již v jednom z prvních českých ozvučených filmů C. K. POLNÍ MARŠÁLEK (1930), kde si zahrál menší roli důstojníka. Úlohy vojáků pak ztvárnil také v dalších filmech, stejně tak často hrál například ředitele, právníky, lékaře nebo i nižší úředníky. Takové role hrál převážně v komediích různých kvalit, naopak příslušníky nižších sociálních vrstev si vyzkoušel v dramatech (HORDUBALOVÉ, 1937; LÁSKA A LIDÉ, 1937). Jako vyhledávaný představitel epizodních rolí se prosadil ve druhé polovině 30. let, kdy se objevil i ve více než deseti filmech ročně (v roce 1937 to bylo dvanáct filmů, o dva roky později dokonce třináct snímků); při velikosti jeho rolí a známé časové nenáročnosti tehdejšího natáčení to ale není nijak s podivem. Mlčkovský hrál v řadě dodnes známých filmů (a také po boku velkých hvězd), jejichž výčet by byl dlouhý. V době protektorátu se Mlčkovský zapojil do ilegálního odboje a jeho hereckou dráhu přerušilo zatčení gestapem v březnu 1941 (jeho poslední film ADVOKÁT CHUDÝCH měl premiéru až měsíc a půl poté). Za svou protifašistickou činnost byl odsouzen k trestu smrti, rozsudek byl ale později změněn na doživotní žalář. Václav Mlčkovský zemřel na následky mučení ve věznici Stein u Vídně 3. dubna 1942 ve věku 53 let.