Jaroslav Sadílek

Jaroslav Sadílek pocházel z Brna, kde také vystudoval na konzervatoři dramatický obor (absolutorium 1927). Ještě předtím začal působit v Bratislavě ve Slovenském národním divadle, kde pracoval do roku 1930. Od roku 1930 působil v Praze, kde prošel Vinohradskou operetou a Malou operetou, přičemž se uplatňoval jako operetní mladokomik, ale byl i režisérem, pohostinsky režíroval také v divadle Unitarie. Jeho poslední štací bylo Nové divadlo v Praze. Filmografie Jaroslava Sadílka sestává z dvaadvaceti filmů, které natočil v letech 1935-1941. Jeho první rolí byl příručí Seňa ve zfilmovaném přepisu divadelní hry VÝKŘIK DO SIBIŘISKÉ NOCI (1935), dále pak hrál epizodní role v různých profesích, ze známějších filmů můžeme připomenout SVĚT PATŘÍ NÁM (1937), kde hrál nezaměstnaného, objevoval se v průměrných snímcích i nadčasových veselohrách (ve filmu KRISTIÁN, 1939, hrál například číšníka). Naposledy se objevil v malé roli jídlonoše ve společenské komedii RUKAVIČKA (1941), která měla premiéru v březnu 1941 a v téže době byl Sadílek zatčen. Umělecký záběr činností Jaroslava Sadílka byl širší, kromě herectví a režie také psal básně, skládal hudbu, uplatnil se také jako dirigent a v roce 1940 napsal libreto k operetě Čechy krásné, Čechy mé. Z jeho literárního odkazu byla po válce sestavena básnická sbírka Samotný poutník: básně z vězení (1947). Jaroslav Sadílek byl v březnu 1941 zatčen pro ilegální činnost (údajná špionáž proti Říši) a bezmála dva roky vězněn, mučen a vyslýchán. Datum jeho úmrtí není zcela jisté, s největší pravděpodobností byl ale popraven 16. března 1943 v Berlíně.