Josef Hořánek

Herec Josef Hořánek pocházel ze severočeského venkova a původně se vyučil jako krejčí. Tomuto řemeslu se věnoval poměrně dlouho a až jako třicetiletý krátce před první světovou válkou odešel k divadlu. Začínal u několika kočovných společností, až ve třicátých letech zakotvil v Praze a v průběhu několika málo let prošel žižkovskou scénou Akropolis, Tylovým divadlem v Nuslích, působil také ve Švandově divadle, které ve své době mělo velmi dobrý zvuk a patřilo k předním pražským jevištím. Ještě před svým příchodem do Prahy byl přizván i k filmovému natáčení a debutoval krátce po vzniku republiky v němém dramatu AKCIE P. Ž. H. (1919), kde ztvárnil nevelkou roli lékaře. V průběhu dvacátých let pak hrál v dalších šesti filmech, opět ale jen malé úlohy. Do éry zvukového filmu pak vstoupil nadějně a dodnes zapamatovatelnou rolí skutečného polního maršálka v legendární komedii C.K. POLNÍ MARŠÁLEK (1930). Potom se ale nadále věnoval hlavně divadlu a teprve v roce 1937, když opustil stálé angažmá, dal své herectví zcela do služeb filmu. Projevilo se to také na jeho filmografii a na přelomu 30. a 40. let točil několikrát ročně. V řadě filmů různých žánrů hrál znovu nepříliš velké postavy učitelů, farářů nebo ředitelů. Z dodnes reprízovaných filmů můžeme připomenout jeho roli třídního profesora v komedii JARKA A VĚRA (1938), ředitele rozhlasu v sentimentálním příběhu MADLA ZPÍVÁ EVROPĚ (1940) nebo úlohu ředitele Národního divadla v dramatu TURBINA (1941). Po druhé světové válce přijal Hořánek znovu stálé angažmá a v letech 1947-1948 působil v Divadle města Žižkova, odkud po jedné sezóně odešel do Divadla státního filmu. Tato nově zřízená instituce získala prostory karlínského divadla a z jejího souboru – jak již název scény napovídá – vycházelo herecké obsazení řady tehdejších filmů. Týká se to i Josefa Hořánka, který tehdy znovu hrál v několika titulech ročně, vedle budovatelských snímků stojí za zmínku parodie PYTLÁKOVA SCHOVANKA (1949), kde sehrál postavu kapitána. V roce 1951 opustil Divadlo státního filmu a odešel do penze, krátce před smrtí byl ale znovu ještě přizván do filmových ateliérů. Naposledy se mihnul jako sluha ve slavné pohádce PYŠNÁ PRINCEZNA (1952). Zemřel ještě před její premiérou 14. září 1952 ve věku sedmdesáti let.