Rukavička

Něžná Nataša Gollová...
...je asi to nejkrásnější na celém filmu.   Rukavička je zvláštní snímek. Nemohu říci,   že by patřil mezi mé vysloveně oblíbené   černobílé, ale své kouzlo nepochybně má. Na   plátně se zde sešly dvě dámy, které byly   ročník 1912. Jednou z nich byla již zmíněná   Nataša, druhou byla Vlasta Fabiánová.   Celoživotní herectví obou dam jistě zaslouží   hluboké smeknutí a obdiv, nicméně i přes   respekt k paní Fabiánové, neboť se bezesporu   jednalo o jednu z našich nejlepších   charakterních hereček, v poměru ke své   vrstevnici Nataše Gollové postrádala něžný   dívčí půvab a tudíž se nikdy nestala   vyloženě filmovou "milovnicí".   Kontrast obou významných hereček, stejně   starých, ale přitom tak odlišných ve své   vizáží i hereckém projevu - i v tom je snímek   Rukavička výborným dokumentem. Herectví   Otomara Korbeláře bylo vždy výborným prvkem   českého filmu, snad jen pan Vnouček mi nikdy   příliš nepřirostl k srdci. Vím, že není   dobré soudit někoho, kdo již není mezi námi,   ale přesto musím podotknout, že František   Vnouček na mne působil dost nepřirozeně,   prkenně, jakoby svou roli odříkával bez   hlubšího prožitku. Rukavička není komedií,   je spíše melodramatem, bez sice výraznějších   dramatických zvratů, ale ani bez humorných   prvků. Za chvílemi bezbarvý filmový scénář   dávám 70 procent.