Planeta bouří

A mně se ten film nakonec   líbil. Pravda je, že žánr   sci-fi nebyl u sovětské   kinematografie příliš   zastoupen. Má však své   kouzlo, které uspěje u   filmových milovníků. Mnohé   triky připadají úsměvné.   Také ty patetické dialogy   jsou typické. Máša má z   přistání a přežití   posádky takovou radost, až   se ji chce pět písničky a   létat v kokpitu rakety při   využítí stavu beztíže. U   filmu bych ocenil některé   zcela logické prvky   vycházející z fyzikálních   zákonů. Např. aby bylo   možné se spojit s lidmi   přistanuvšími na planetě,   je třeba, aby raketa   obíhající oběžnou dráhu   Venuše nebyla za horozontem.  
Film se hodí pro   otrlé diváky. Nakonec ve   srovnání s jinými díly v   zámoří tento může   prohrát jen díky   zvláštním efektům. O   kvylitě sovětského filmu   něco dokládá i fakt, že   vznikl i jeho americký   remake.

pro současnost je sovětský   film planeta bouří   kultovním snímkem, což v   mnohém odpovídá, ale ve   srovnání s jinými filmy   tehdejší doby, ať již s   polákovou kultovní sci-fi o   ikárii xb1 nebo se zemanovou   cestou do pravěku zcela   propadá. neumětelsky   vytvořené prehistorické   příšery s poněkud trapnou   kosmickou výpravou činí z   filmu planeta bouří   různorodý paskvil, ale   protože celá střední   pasáž má svou napínavou   atmosféru, rytmus i spád,   zvedá tento fakt film z   nejhorších příček do   zlatého kinematografického   středu. nebýt vyslověně   špatných dialogů s   toporným hereckým projevem,   mohlo se ruským filmařům se   svým dílem podařit dostat   se ještě o něco výš.

Moc se to Sovětům nepovedlo   válečné umí  
lépe ten to film   je bez špetky nápadu herci   zde nic zásadního   nepředvádí bída .

Rusové se z válečných   polí vydali do vesmíru a   nedopadlo to vůbec dobře.   Smrtelně vážně míněné   dialogy, ploché postavy,   nulová výprava a   příšerné kostýmy a triky.   Chvílemi to vypadalo, že se   na place pohyboval i samotný   Ed Wood.

Pochválit lze snad jen design   vznášedla, i když   provádět jeho ponor za   pomocí vytažení zátky v   podlaze je, mírně řečeno,   poněkud diskutabilní. Daleko   horší, než nepovedené   triky a masky, bylo chování   posádky (i ti hoši z filmu   „Cesta do pravěku“ měli   větší disciplínu).
Autorem scénáře je   sovětský autor sci-fi   literatury Alexandr Kazancev,   kterému se do dialogů   podařilo zakomponovat svoje   názory, možná   pseudovědecké, o osídlení   vesmíru a existenci   mimozemských civilizací.   Tyto teorie jsou u nás   spíše známé v podání   Ericha von Dänikena či   Ludvíka Součka. I já bych   měl jednu teorii:   „Neposloužila scéna, z   tohoto snímku, s robotem   rozpouštějícího se v   rozžhavené lávě jako   inspirace při natáčení   scény zániku Terminátora ve   filmu Jamese Camerona?“ :-)