Píseň o stromu a růži

Práci režiséra Ladislava   Rychmana mám rád, ale tenhle   film se mi moc nepozdával. To   naroubování skutečné   události do scénáře mi   přišlo poněkud násilné a   z mého pohledu to celý děj   paradoxně zbavilo jakékoli   věrohodnosti. Navíc   někteří herci zahráli   vysloveně špatně a mdlý   výsledek už nezvládlo   napravit ani charisma a   nepopiratelné schopnosti   Vjačeslava Tichonova. Za mou   osobu je to slabší průměr   a myslím, že pan režisér   Rychman uměl rozhodně víc!

Mne rozesmálo, že jej po   tolika letech ta sestra   poznala. To tedy pobavilo.   Jinak je to těžké hodnotit,   je to poplatné své době a   kdyby herci odmítli, asi by   si již nezahráli. Proto tedy   asi museli hrát i v tomto   scénáristicky neduchaplném   příběhu. Lenka mi lezla   dost na nervy, Maxík   Štirlitzů byl děsně   monotónní, a celé to   vlastně nestálo za nic.   Přesto dávám alespoň   dvacet.

Svého času jsem byla tímhle   příběhem doslova nadšená,   mé vzdechy nebraly konce a   šaramantní V. Tichonov se mi   doslova vkrádal do   pubertálních snů...zatímco   se brácha   poškleboval,maminka obracela   oči v sloup a táta si   významně ťukal na čelo. No   a co...?!? :-))

Práce a hledání
Tvůrcům se celkem dobře   povedlo spojit dohromady dva   náměty - výstavbu   pražského metra a   "návrat", hledání   dávné lásky hlavního   hrdiny filmu. Jak já mu   rozumím, každý chlap okolo   40 let věku vzpomíná a   bilancuje, hledá to co již   není, třeba svoji dávnou   lásku, třeba místa na   kterých si hrával coby malý   kluk. Domy okolo jsou   víceméně podobné (až na   barevné fasády), místa   tatáž, jen lidé se mění a   tam co se muž vedl prvně s   holkou za ruku a šeptal jí   vyznání, dostal první pusu,   tam ji už nepotká ač by   sebevíc chtěl.

To, že tvůrci filmu   pojednali o práci, o   profesionální práci lidí,   kteří budovali pražské   metro není na škodu - naopak   připomenout poctivou dřinu,   není nic závadného, není   nic špatného ani slyšet   "čest práci!". Za   poctivou práci se člověk   nemusí stydět. A za   vzpomínku na lásce teprve   ne, když hlavní hrdina   hledá ztracenou lásku, snad   každý mu přeje, aby ji   našel i třebas by měla u   očí vrásky..., najde ji?   Nechte se překvapit.

Za povšimnutí   taky stojí zdařilá hudba k   filmu. Herecké obsazení je   také dobré. Mimochodem   Tichonov měl asi pro ženy   velké charisma.

Kdo hledá netradiční   příběh o práci a hledání   dávné lásky, doporučuji ke   zhlédnutí

Asi jeden z nejhorších   filmů, které L. Rychman   natočil. Působí to jako   vyrobené na objednávku Svazu   Československo-sovětského   přátelství. Neuvěřitelný   sladký blábol o vzplanutí   lásky mezi bývalým   sovětským frontovým   bojovníkem a následně   tunelářským inženýrem   (tunelářský v původním   smyslu slova)a mladou českou   překladatelkou. Ideologické   klišé z toho teče jak v   létě zmrzlina z kornoutu a   všechno je takové ulepené a   upatlané...