Obsah filmu Pád Kartága
Pád Kartága". Tímto svým representačním filmem chtěli patrně Italové dokázat, že dovedou ve výrobě výpravných historických filmů nejméně tolik, co Amerika a dokázat, že jejich režisér Carmine Gallone překoná i Cecila B. de Milla, mistra davových scén. Je tu římské forum zaplavené tisícovými davy, demonstrujícími pro Scipiona jako velitele výpravy proti Kartagu v Africe, obrovské a rozlehlé vojenské tábory obou bojujících stran, doslovně nepřehledné armády, připravující se a nastupující k boj, a pak vyvrcholení: krvavá, rozhodná bitva u Zamy v Africe,podívaná nejen vzrušující a dramatická, ale i poučná podávající názorný příklad římské...
Pád Kartága". Tímto svým representačním filmem chtěli patrně Italové dokázat, že dovedou ve výrobě výpravných historických filmů nejméně tolik, co Amerika a dokázat, že jejich režisér Carmine Gallone překoná i Cecila B. de Milla, mistra davových scén. Je tu římské forum zaplavené tisícovými davy, demonstrujícími pro Scipiona jako velitele výpravy proti Kartagu v Africe, obrovské a rozlehlé vojenské tábory obou bojujících stran, doslovně nepřehledné armády, připravující se a nastupující k boj, a pak vyvrcholení: krvavá, rozhodná bitva u Zamy v Africe,podívaná nejen vzrušující a dramatická, ale i poučná podávající názorný příklad římské bojové taktiky. Proti Hannibalovým masám staví Scipione volné čtverce jimiž osmdesát útočících slonů, hrozících rozdrtit vše, co jim přichází pod nohy, probíhá, takže se tak ocitají za řadami, které měli rozrazit, sami obklíčeni, pronásledování a dobíjeni. Bitvu, do poslední chvíle kolísající, rozhoduje zásah spojenecké numidské jízdy Massinissovy. Nikdy do té doby, nebyly ve filmu předvedeny takové strhující jezdecké ataky a srážky tisíců jezdců v divokém cvalu. A při těchto velkolepých historických obrazech, oživených přesně podle psaných pramenů té doby, proniká idea, kterou tvůrci a iniciátoři chtěli vložit do filmu: za řím bojuje vůdce, opírající se o vůli a sympatie lidu , včele armády občanů, prodchnuté nadšením a vírou ve vítězství, které má vlast vysvobodit z ponížení - a na druhé straně Kartago, stát, ovládaný oligarchií kupčíků, nevěřících si navzájem, ani vůdcům armády, opírajících se o armádu žoldnéřů, kterou nakonec nemůže uchránit ani takový vojenský genius, jaký nesporně byl Hannibal. Vůči velkému světovému zápasu rostoucí římské velmoci se zástupkyní úpadkové kultury minulých století ustupují do pozadí osobní osudy: láska mladé Římanky která je zajata a ocítá se v Hannibalově moci - hraje ji Isa Miranda, tenkrát nová hvězda na filmovém nebi, která před tím již zazářila v Americe - a zápas dvou mumidských králů, Massinissy a Syphaxa o kartágskou královnu Sophonisbu. Tu hraje Francesca Blaggiotti, exotická, okouzlující kráska s produševnělým hereckým podáním. V úlohách velkých soupeřů Annibale Ninchi jakoScipio, mužný, sebevědomý, čestný římský občan, a Camilio Pilotto jako Hannibal, výrazného, tvrdého obličeje, hrdý a neústupný, a přece jednu chvíli zlomený při zprávě o záhubě bratra v kterého kladl poslední naděje vítězství v Itálii. Dobově spadá děj tohoto italského velkofilmu do let 205 až 202 před našim letopočtem. < Zobrazit méně
Autor: Asmodej, zobrazit všechny obsahy (2)
TIP: Nastavení pořadí obsazení si můžete nastavit
zde >>
Nejnovější komentáře k filmu
Hodnocení: 8 / 10
Přidáno: 17.11.2006
Film jenž byl natočen přímo na Mussoliniho popud, protože ten chtěl nějak oslavit svoji politiku a co je lepší, než historický špektákl o jednom z největších římských hrdinů. Režisér Gallone dostal pro svůj výtvor neuvěřitelné množství prostředků, čehož samozřejmě využil v nádherných bombastických davových scénách, jak lidu, tak i armád obou stran, stavbách měst či galér a nemohl samozřejmě zapomenout ani na Hanibalovi slony, jenž se řítí do bitvy v závěrečné bitvě dvou velikánů, což mi připomíná, že sem v jiném filmu, a pak ještě v Alexandrovi, neviděl aby sloni byli aktivně zapojeni do bitvy.
Annibale Ninchi v titulní úloze velkého generála je neuvěřitelně neživoucí postava, ale není to vina hercova, ono totiž ani nebylo v plánu, aby to byla bytost z masa a krve, nýbrž slouží jenom k pronášení patetických projevů, což znamená, že Camillo Pilotto v roli jeho soka Hanibala vzbuzuje mnohem více sympatií, než titulní postava, i když se nám snaží tvůrci Kartagince co nejvíce zhnusit (jsou zde vylíčeni jenom jako násilnící, ochmelkové, prostě jako tvorové, jenž je nutno co nejdříve vymítit).
Nevím jestli to bylo režisérovým záměrem, nebo tak italské herečky tehdy hráli, ale sledovat je na plátně je utrpení (v podstatě tam hrají jenom dvě), hlavně Francescu Braggiottiovou v úloze královny, ta si totiž spletla zvukový a němý film a její kreace je opravdu neuvěřitelná.
Občas taky tvůrce napadne, film odlehčit nějakým humorem, hlavně Italové mají toto rádi, bohužel nikdy se jim to nepovede, tak jak zamýšleli. Co mám na mysli, jako komické postavy zde slouží tři dementní legionáři, jejíchž humor by se hodil spíš do nějaké frašky a ne do seriozního historického dramatu.
Hudbu dostal na starost Ildebrando Pizzetti, který neměl do tohoto okamžiku pražádné zkušenosti s pohyblivými obrázky, navzdory tomu dokázal zkomponovat velmi dobrou muziku, bohužel někdy připomíná budovatelskou hudbu a písně, známé hlavně v 50. letech, ale k oněm scénám sedne, protože si nezadají se scénami z ruských budovatelských filmů, např. nábor vojáků do legií,..
Film je propagandou nejhrubšího zrna, zfanatizované davy vystřelující pravice, když prochází polobůh Scipione, jenž je vylíčen jako osoba vyvolená bohy, aby uskutečnila výjimečné skutky, i když o to sama nežádala a po jeho vykonání se spokojeně vrací na své panství (koho měla tato postava představovat v současnosti, netřeba zdůrazňovat). A to je kámen úrazu tohoto díla, jedni ho za to budou nesnášet a jiní velebit, já patřím k těm druhým, tyto scény přesně vystihují co u těchto filmů chci vidět, nákladné kulisy, tisícové davy, bohaté kostýmy, bitvy, fanatické davy zvedající pravice, když prochází hlavní postava, bombastickou symfonickou hudbu a titánsky patetické projevy a to je to, čeho mi tento film nabídl přehršel, škoda jen komických vsuvek, příšerně hrajících hereček a někdy nic moc hudby.