Isa Miranda

U nás méně známá, ale ve 30. a 40. letech mezinárodně proslulá italská herečka Isa Miranda, vlastním jménem Ines Isabella Sampietro, pocházela z rolnické rodiny z Bergama. Již v raném mládí ale toužila po lepším životě a od rodiny odešla do Milána, kde původně pracovala v továrně, později jako písařka. Zároveň studovala herectví na divadelní akademii a připravovala se na dráhu divadelní herečky. V neposlední řadě je také nutno připomenout přátelské kontakty na předáky italské fašistické strany, které se jí později velmi hodily. Ve filmu hrála Isa Miranda poprvé v roce 1933, pak se objevila v několika menších rolích, skutečný úspěch ji čekal až s filmem LA SIGNORA DI TUTTI (1934) slavného německého režiséra Maxe Ophülse. Toto drama o slavné herečce manipulující s muži bylo uvedeno na filmovém festivalu v Benátkách a dodnes se považuje za jedno z nejlepších vystoupení Isy Mirandy ve filmu. Herečka začala být žádanou, přicházely nové příležitosti a natáčení nejen v Itálii, ale také ve Francii a Německu. Navzdory politickému napětí vládnoucímu v tehdejším světě se Isa Miranda stala jedinou mezinárodní hvězdou, která vyšla z produkce fašistických zemí. Koncem třicátých let nakonec přišla i nabídka z Hollywoodu a Isa Miranda pod reklamní nálepkou „italská Marlene Dietrich“ natočila dva filmy pro společnost Paramount Pictures (HOTEL IMPERIAL, 1939; ADVENTURE IN DIAMONDS, 1940). Po vypuknutí druhé světové války se za změněných politických poměrů musela vrátit do Itálie a nadále vystupovala jen v divadle, nicméně natočila i několik italských filmů. Její mezinárodní sláva omezená nyní teritoriálně jen na země fašistického bloku začala pohasínat. Po válce ale Isa Miranda znovu rozšířila pole své působnosti a po několika letech se propracovala ke své další životní roli ve filmu LE MURA DI MALAPAGA (Au-delá des grilles, 1949) slavného francouzského režiséra René Clémenta. Film byl natočen v Itálii a pod italským názvem byl také distribuován, ale René Clément si za něj jako první Francouz přivezl Oscara za nejlepší zahraniční film. Isa Miranda byla za svou roli servírky Marty oceněna jako nejlepší herečka na festivalu v Cannes. Následně byla znovu přizvána ke spolupráci s Maxem Ophülsem a natočila s ním film REJ (La Ronde, 1950), který byl nominován na Oscara. Kariéra Isy Mirandy začala tím pádem počátkem 50. let znovu nabírat mezinárodní rozměry, točila opět ve Francii, ale také v Německu a Británii. Objevila se v povídkovém filmu SIAMO DONNE (My, ženy, 1953) spolu s dalšími tehdejšími hvězdami, poměrně velkou roli si pak zahrála ve slavné americko-britské romanci LETNÍ OPOJENÍ (Summertime, 1955). Koncem padesátých let se Isa Miranda začala více uplatňovat v televizi a hrála v několika seriálech, nejen v Itálii znovu hrála divadlo. Příležitostně se ale znovu vracela před filmovou kameru, jako Kateřina Medicejská se objevila ve francouzském dobrodružném snímku RYTÍŘ PARDAILLAN (Le Chevalier de Pardaillan, 1962) nebo ve slavném povídkovém filmu ŽLUTÝ ROLLS-ROYCE (The Yellow Rolls-Royce, 1964). Ještě na přelomu 60. a 70. let byla v různých zemích poměrně často obsazovanou herečkou, i když význam jejích rolí poklesl. Před filmovou kamerou stála naposledy v u nás neznámé italské komedii LE FARO DA PADRE (1974), pak hrála ještě ve dvou italských seriálech. Isa Miranda zemřela v Římě 8. července 1982 krátce po svých 77. narozeninách. Jejím manželem byl od roku 1939 významný filmový producent Alfredo Guarini (1901-1981).