Noc králíků

V amerických filmech je   takový zvyk. Když se   nakumulí hodně zvířátek   určitého druhu, tak za   nedlouho dojde k přímé   konfrontaci s člověkem.   Stejně tak, jako je to v   tomto filmu, jako místo činu   poslouží americký venkov.   Zde zvířecími hrdiny jsou   roztomilí králíčkové, ale   jak naložit s tímto   bíložravcem, aby se z něj   stal masožravec a trošku   vyrostl? Poslouží oblíbená   chemie. Vše dohromady   řádně zamixujeme a vznikne   béčkový horor u kterého se   poměrně dobře bavíte. Tedy   správně byste se měli bát,   no, ono to tak nějak někdy   nejde.

Jak vám dupou králíci?
Mě docela dobře, za 7   hvězd. Moje TOP scéna: Skok   plavmo zuřivého králíka   „velikosti statného prasete   a s nynaným čumáčkem“   (copyright Flaxik, csfd) skrz   zavřené okno do baráku.   Okno vysklil, hospodyni   zakousnul a mně se z toho   zježily chlupy na zádech.   Nebo ten útok smečky   vyhladovělých obřích   králíků na stádo koní...   nic pro citlivky, vegetariány   a koňáky. Zajímavost:   přesně v roce natočení   tohoto zábavného   zvířecího hororu jsem se   naučil dvě věci. Jak si   uvázat pionýrský šátek   (WTF? Jak to souvisí s   králíky?), ale hlavně mě   můj děda naučil zabít,   vyvrhnout a stáhnout z kůže   králíka. HA! Holt jsem   vyrůstal na vesnici, no.   Výjimečně musím poděkovat   komunistické železné oponě   s jejími elektřinou   nabitými dráty (sic!),   jejíž zásluhou se tihle   krvelační hlodavci do   socialistické televize   neprohrabali a tudíž mě   nestrašili ze spaní. Vidět   tenhle hlodavý a ušatý   horor (posílám tip   společnosti Asylum na   natočení remake!) tenkrát v   dětství, sakra bych si   rozmyslel, jestli nějakého   králíčka čapnout za   hřbet, říct mu něžně:   „Neboj, malej, neboj...“   a pak BIM! Majznout ho   polínkem za uši. A dnes, po   zhlédnutí Noci králíků,   kdybych uslyšel před   barákem nějaké dupání,   určitě bych nepřipleskl   svůj čumák na sklo, abych   se podíval CO TO TAM DUPE?!