Neporažená armáda

Řekněte mi, pane vojenský   akademiku, co je to styk?   Krásná otázka v zapadlém   českém filmu reřiséra Jana   dr. Bora. Plejáda českých   herců i v menších rolích   Štěpánek, Gruss, Kreuzmann,   oba Vydrové, Vojta, Vrbský   Prúcha, Speerger. V hlavních   Boháč, nejlepší Pivec,   Dibarbora. Nemohu opominout   Evu Gérovou a Boženu   Šustrovou. Film oslavuje   českou armádu, která   stejně kapitulovala po   Mnichovské dohodě.

Tak jako starý pacifista jsem   se na to podíval a už u   úvodních titulků, které   měly vyzdvihnout důležitost   armády jsem se královsky   bavil. Vzpomněl jsem si při   nich na větu jistého komika,   který se ve své roli ptá,   kdy že si to naposledy naše   armáda naposledy vystřelila.   No, nic proti armádě, je to   každého věc, zda má   špenát na zmuchlaných   teplácích v hlavě. Snímek   jako takový je skládán z   mnoha záběrů co vše   armáda umí. Do toho sem tam   jest kousek filmu a pokud se   zrovna netančí, má to i   děj. Někde. Asi ukrytý.   Bohužel jsem přetáčel,   takže nemohu dát více než   dvacet, ale i to je myslím   více než dost. Těch dvacet   je stejně jen panu   Štěpánkovi, který tu   neměl dost prostoru.

Film, u něhož jsem spíše   ocenila herecké obsazení   před vlastním dějem. Zaujme   jistě přítomnost mladého   Františka Dibarbory. U   Ladislava Boháče mi   přišlo, že všechny své   postavy hrál stejně.   Výborný a uvěřitelný je   určitě Jan Pivec. Eva   Gerová film   "zdobila" svou   něžnou dívčí tváří,   její herectví bylo velmi   naivní, přesto škoda, že   se do českého filmu   podepsala jen několika málo   rolemi. Uvítala bych celkově   větší dramatičnost celého   děje.

Tehdejší propaganda,   nicméně si troufám říci,   že většina obyvatel   věřila všemu, co jsme zde   mohli vidět. Hodně záběrů   dokumentárních z výcviku   vojáků, výborný Jan Pivec,   jehož nářečí mě   dostávalo, Ladislav Boháč   opět divadelně patetický,   ale on to snad ani jinak   neumí. Mladičký František   Dibarbora a krásná Eva   Gerová s namalovaným   obočím.
Vlastenectví   čišelo z každého záběru,   nicméně v míře úměrné,   podle toho co vím z rodiny,   to tak prostě bylo.
Naprostý souhlas s   komentářem Patrik581102.

Hrdost i hořkost v jednom   vojenském snímku. Psal se   rok 1938 a v zemi   Československé panovalo   nadšení vlast bránit. Pak   přišla těžká rána ze   západu ve formě zrady.   Zbabělost tehdejších   mocných vecpalo   Československo do chřtánu   Hitkerovi. Film i na tuto   událost reaguje. Hrdost.
Dnes působí snímek jako   náborový film do armády. Je   to však reakce českých a   slovenských filmařů na   události roku 1938.

Výborně udělaný   propagandistický film. V   úlohách filmu skoro to   nejlepší co tekrát mohlo   stát před kamerou. Hodně z   nich mělo osobní zkušenosti   s válkou (1. sv.), někteří   byli legionáři.
Myslím že to co tam   zaznělo, tak tomu vě+tšina   věřila. Důkazem buď   mobilizace.
A armáda   byla opravdu neporažená - do   boje ji politici neposlali.   Jestli to bylo dobře nebo ne,   o to se přeme už 80 let a   stejně to nikdo nikdy   neuzavře.

Neporažená ?
Tento film je bohužel až moc   český , podle toho co sem   hlavně četl a málo viděl a   hlavně tu dobu nezažil ?

Neporažená Armáda
Nerozumím uživateli norweg,   který jak sám píše   hodnotí tento film jen z toho   co slyšel, nebo co se   dočetl, jak tedy může být   jeho názor objektivní? Zpět   k filmu, jde o zajímavě   natočený film ve složité   době, který mapuje události   nešťastných chvil, které   měly podstatný vliv na   další vývoj našeho   národa. Film stojí na   hereckých výkonech a herci   opravdu hrají, což se o   některých současných   rádoby hercích říct   bohužel nedá.