(Ne)lidský kšeft

Skvělé téma.Příšerně   natočeno.Realita   je,myslím,mnohem   tvrdší.Celé to vyšumělo   jaksi do vytracena.Tohle měl   být syrový nezapomenutelný   film,kde člověku nad tímto   zvěrstvem stává husí   kůže.Promarněná šance na   skvěle natočené   téma,které nikoho   nenechává chladným.Snímek   připomínal spíše špatný   výlet dodávkou se   šťastným koncem.

Docela působivé drama o tom,   co dokáží ti takzvaní   lidé. Zároveň však také o   tom, co dokáží lidé se   srdcem na správném místě.   Já vím, je to jenom klišé,   ovšem příběh v tomto   případě nehraje až tak   podstatnou roli. I když tím   rozhodně nechci tvrdit, že   by byl špatný, jenom to jeho   zakončení je ve světle   předchozích drsných scén   až příliš filmový. Na   druhou stranu - hnusu vidíme   kolem sebe všichni denně   dost a dost takže ten   optimistický závěr neberu   jako zápor. Vždyť ty   povinné věty na konci mě   docela drsně vrátily zpátky   do reality. A ta není   pěkná. Přesto je hlavní   devizou snímku atmosféra,   pochopitelně gradující   hlavně při záběrech na   nebohou Adrianu a její   souputnice. Syrovost   atmosféry přitom   nespočívá ani tak v tom,   že bychom přímo před sebou   pozorovali zvířecké scény   plné násilí. Naopak, kamera   spíše uhýbá a zbytek   dokresluje zvuk. Pro dobro   věci. Nejsilnějším   momentem je vedle onoho   "skoku" asi parking   na opravdu zajímavém místě   kdež se odehrávají opravdu   ošklivé věci. Ještě že   tam měli to chytře   uzpůsobený pole.   Prasáci...Jinak vedle   nešťastný cesty do Ameriky   v podání mladičké Adriany   sledujeme i putování jejího   bratra po jejích stopách.   Tady už je sem-tam něco   špatně. Nejhorší je asi   skutečnost, že Jorgeho cesta   je postavena na   neuvěřitelným množství   náhod, díky nimž neztrácí   stopu svojí sestřičky a pak   to působí, že ty její   modlitby k Panence Marii mají   opravdu nadpřirozenou   účinnost. Naopak pochválit   musím jisté odlehčení ve   špičkování mezi Jorgem a   policistou Rayem. Všechno to   pomalu směřuje k happyendu a   tady musím přeci jenom jednu   věc vyzdvihnout - podle   Rayova vyprávění o své   minulosti se rýsuje sice   nepravděpodobná, leč né   neskutečná možnost, že se   mu minulost tak trošku   vrátila. Podle několika   pohledů "z očí do   očí" soudím, že to   není jen tak bezdůvodné.   Obsazení se povedlo na   jedničku. Zaujala mě   obzvláště Alicja Bachleda.   Na tuhle holku si musím dát   pozor.

Filmy na téma prodej s   bílým masem mají společné   jedno - jsou podle skutečné   události, jelikož se takové   věci ve světě bohužel   stále dějí a jsou reálně   natočené. Umocní ve vás   pocit naštvání a lítosti.   Smutná podívaná. Alicja   Bachleda je pro mne herecky   úžasný talent.