Nájemník

umělecký psycho
Mám ráda Polanského filmy.   I když mi to nepřipadalo   jako horor nebo thriller a   film ubíhal v pomalém tempu   a celkem se v něm ani nic moc   nedělo, nemohla jsem se od   něj odtrhnout. Snad díky   očekávání co z toho   vyleze. Konec ale   nepřekvapil.

Taky máte potíže se   sousedy? Tak si dejte pozor,   abyste nedopadli jako   tragičtí hrdinové a hrdinky   tohoto až téměř   surrealistického příběhu!   Dnes se totiž vztahy se   sousedy mohou někdy   zkomplikovat. Začíná to   maličkostmi a pak to nabude   velkých rozměrů, takže to   potom skoro vypadá, jako   kdyby se proti vám všichni   spikli a chtěli vás dohnat k   sebevraždě. Jenže oni to   nedělají schválně, to je   to nejhorší! Kdyby to ti   lidé dělali aspoň   naschvál, aby jim misantrop   mohl něco pěkného od plic   říct, obořit se na ně   hrubě, vynadat jim, zabít   je...! Ale oni nejsou tak   odporní schválně, oni jsou   prostě takoví už od   přírody. Základní chybou   je samozřejmě společné   bydlení pod jednou střechou,   ve stejné ulici, obci, zemi,   planetě... - to nikdy a nikde   nedělá dobrotu. Jenže kde   vzít dneska tu správnou   odlehlou samotu - a hlavně:   dovolili by vám vůbec   ostatní těšit se z ní?

Bože to je roztahané,   utahané, ukecané, stále   jsem čekal kdy, že se něco   zásadního stane, až jsem po   hodině ztratil nervy.   Přeskákal jsem to do konce a   snad i pochopil. No já tedy   nečetl originál, ale když   to pan Polanski takhle   natáhl, tak Toporova kniha   musela mít milion stran, ne?   Tohle opravdu nemusím.   Možná je to pro někoho   umění, pro mne nuda a   pitomost. 2012090912O14/12016

O tom, jak se slabá,   poddajná osobnost dá snadno   rozemlít pro ni trýznivými   banalitami a reálným i   smyšleným tlakem okolí,   který jiní (např. hrdinův   nařachaný kamarád)   zvládají bez sebemenší   námahy. Trelkovského marný   zápas má až kafkovské   rozměry, ještě jasnější   spojnice vedou k dalším   Polanského filmům - Rosemary   má děťátko a Hnus. Rozdíl   mezi paranoidními   halucinacemi a skutečností   se stírá nejen pro hrdinu,   ale i pro diváka, Polanski   má velký smysl pro detail,   díky němuž se tenhle   "umělecký horor"   stává příběhem, který se   může kdykoliv odehrát a   proto se pod kůži zadře   víc, než fiktivní   hrůzičky s duchy, zombie a   jinou havětí. Kromě toho se   tu režisér předvádí i   jako velmi schopný herec.   Jeho život určitě není na   osobní démony skoupý a dost   možná nám v Nájemníkovi   některé z nich předvádí.   Jo, jo, sociální fóbie   dovedou v člověku nadělat   pěknou paseku.

Mrazivý thriller na pomezí   hororu, v němž Roman   Polanski vedle režie   ztvárnil i hlavní roli. Je   obvyklé, že když se   člověk nastěhuje do nového   bytu, necítí se ve své   kůži. Pan Tellkovský zašel   dál. Získal pocit, že se ho   okolí pokouší dohnat k   sebevraždě.