Kruh

Naprosto banální příběh   manželského trojúhelníku.   Nic více, nic méně.   Stokrát obehrané téma.   Zahodit.

Psychologické drama na dobré úrovni.
Vezmu - li si v úvahu, že   tento film vznikl v době, kdy   kinematografie byla spíše   ovlivněna budovatelskou   řečí nežli skutečnými   projevy lidského života, jde   vlastně o výborné dílo.   Vlasta Matulová již není   naivními dívenkami ze svých   rolí 40. let, zde dokazuje   zralé herectví a velkou   polohu svého projevu. S   procítěním a prožitkem   hraje svou roli manželem   opuštěné ženy, která   paradoxně nachází   největší útočiště u   jeho matky, své tchýně,   dobré a spravedlivé ženy,   neváhající podat pomocnou   ruku tam, kde je třeba. Svůj   smysl života nalézá v nové   práci v automatu a   samozřejmě je to rodina,   čili tchýně a děti, pro   něž má sílu žít dál.   Ale i nevěrný manžel   prožívá vnitřní zápas, v   němž přehodnocuje svou   zaslepenost k povrchní mladé   krásce a uvědomuje si velkou   ztrátu pokladu, jež nazývá   se rodinou. Závěr filmu je   výrazem naděje a   odpuštění...Zdařilý   psychologický film,   předběhnoucí svoji dobu. Z   hereckých tváří jistě   zaujme mladá tvář kolegyně   hlavní hrdinky - prodavačka   v automatu. Je to další   charakterní herečka   pozdější doby - Blanka   Bohdanová.

Než se režisér Ladislav   Rychman pustil do svých   úspěšných a známých   hudebních komedií, točil   méně známa, avšak   působivá dramata, jakým je   i psychologický film Kruh.   Vypráví o manželství,   které je na pokraji rozpadu,   když otec rodiny je své   ženě nevěrný s kolegyní z   práce. Všichni členové   rodiny se od něho postupně   odvrací a odchází, matka   začíná pracovat v obchodě   s potravinami a lahůdkami   (automat Koruna), syn Honza   odjíždí na vojnu, dcera   Helena odchází za svým   přítelem a malý Jirka   zůstává s matkou, která   odešla ke své tchýni.   Poslední záběr filmu však   zůstává otevřený. Moc   pěkná je také novátorská   kamera Aloise Jiráčka a   dusná hudba Václava Lídla.   Po herecké stránce není co   vytknout, všechno pěkné   civilní výkony, potěšila   role Nataši Gollové jako   matka dcery Andulky   (nádherná Dagmar Hyková),   která chodí s Honzem. Na   svou dobu vyjímečný snímek   mezi začínajícími   budovatelskými bláboly,   který si pod svá produkční   křídla vzal král tehdejší   výroby Bohumil Šmída.

Pokus o společenské drama...   I tak by se to dalo říct. Je   to tak trošku příběh,   který se odehrává v   reálném životě poměrně   často. Z nejspíš   přitažlivé ženy se stala   poněkud krabiciózní mamina,   jejíž svět se omezuje na   starost o děti, zašívání   a praní, tedy jakýsi kruh,   ze kterého není úniku. No a   co s tím? Manžela to   pochopitelně moc nepřitahuje   a tak se na scéně objeví   jiná, dětmi nezatížená,   zato však elegantní a   volnomyšlenkářská žena.   Dál to pokračuje stejně   jako v životě... Jenže   právě tím je film nudný a   neobjevný. Manželka je   odevzdanost sama, starší syn   se pokouší vzbouřit,   manžel je vnitřně rozpolcen   a nakonec to končí happy   endem. Pro fajnšmekry tam pak   stojí za podívání na   množství dobových záběrů   Prahy, jedna scéna se dokonce   odehrává v prototypu   trolejusu T401 při jízdě z   Jungmannova na Karlovo   náměstí - právě tady   milence odhalí starší syn.   Za pár let po natočení bude   Kruh zapomenut a na scénu   přijde nejlepší Rychmanův   film - Starci na chmelu. A po   něm už jen postupný sestup   a pád až k Písni o stromu a   růži...