Klíček

Po shlédnutí filmu dám ve   svém úsudku hodně na   vnitřní pocity a stopu,   kterou ve mně film zanechal.   Je-li to dobrá komedie,   utkvějí mi v hlavě veselé   hlášky, je-li to dobrý   muzikál, snažím si vybavit   pěkné písně, je-li to   drama či krimi, přemýšlím   nad hloubkou a problémem, o   čem ten film je. Tím se   dostávám k filmu Klíček.   Dalo by se mu vytknout dost   nedostatků. V prvé řadě   opravdu krátká stopáž,   mohl být rozveden do trochu   širších souvislostí. Ve   druhé řadě ozvučení -   hudba je stupňovitě s   nepříjemnými pisklavými   zvuky zřejmě zvolena   záměrně - aby vyjadřovala   metaforu hrůz, o kterých   film pojednává. Budiž, tomu   se dá přizpůsobit.   Postsynchrony ale nejsou   zrovna dvakrát dobré,   takové bezbarvé. Přesto   film hodnotím poměrně   vysokou známkou. Z plátna   jsem po celou dobu nespustila   oči, přišlo mi to   skutečně takové syrové a   scény ve věznici velmi   tvrdé a realisticky pojaté.   Pan Přeučil prokázal opět   svou naprostou profesionalitu   hereckou, neboť člověk   velmi milý, jemný zdvořilý   (měla jsem tu čest se s ním   setkat), hraje roli krutou,   zlou, fanaticky oddanou své   práci (šéf věznice). Jeho   žena Eva v roli mírné   vězenkyně Marie překvapuje   po dlouhé době návratem na   filmové plátno -   překvapení příjemné. O   filmu jsem přemýšlela celou   cestu z kina. Byť si tvůrci   mohli s tématem poradit   technicky i scénáristicky   lépe, v mých očích jde o   jeden z hodně dobrých   českých filmů poslední   doby. Není to film, na který   se člověk by chtěl podívat   každý den, ale o němž   minimálně bude hodně dlouho   přemýšlet...

Symbolika klíčku - byla   jsem zvědavá, proč tento   téměř pohádkový název u   filmu s tématikou   komunistického věznění z   let padesátých. Teď už to   samozřejmě vím, klíček je   symbolika spojená s mladými   lidmi přenášejícími se v   časoprostoru. Pro ty, co film   ještě neviděli, nebudu   prozrazovat...

Marně přemýšlím o   motivech k natočení filmu   Klíček. Má se jednat o   thriller se sci-fi prvky.   Podobný motiv, který   přináší film Klíček   nalezneme v legendární   Tajemné záři nad Pacifikem.  
V obou případech   dojde k časové smyčce, kdy   se hrdinové filmu dostanou do   minulosti. Snad jedině ten   motiv lze u tohoto filmu   ohodnotit kladně. Je to   docela nápad, kdy se   současný mladý páreček s   chutí si spolu zadovádět   (ona však je stále ještě   panna) se dostanou do období   padesátých let, kdy v naší   zemi vládla komunistická   strana. Ale pouze tím   nápadem kladné stránky   filmu končí. Realizace je   hrozná, trapná a   nepovedená.
Tento   mladý páreček (Jakub a   Dominika) současní   teenageři si chtějí udělat   hezky. Ve filmu odněkud   někam jezdí na motorce a   furt je doprovází starší   dáma. Jak stíhá doběhnout   ten moped je jedna záhada.   Jako místo soulože si   páreček vybere kapli v   bývalé místní věznici.   Snad slouží dnes jako   muzeum, ale ve filmu je   najednou toto místo   opuštěné. Dostanou se   dovnitř i skrze varování   té staré babky. Po   milostném aktu dojde k   působení té časové   smyčky. Proč, jak –   tvůrci se nenamáhají   vysvětlit. Dochází k   efektům průměrných   béčkových hororů.   Bouchání dveří v dáli   atp. A tak naši milí   poskočili o nějakých těch   pár desítek let nazpět. Pak   dochází k nepochopitelnému   střihu. Kdy nevidíme, jak a   proč naši mladí byli   čapnuti. Jakým způsobem se   dostali do cel.
Atmosféra věznice   padesátých let působí   komicky a bachaři věznice   padesátých let jsou spíše   karikováni. Na filmu je   vidět křečovitá snaha   tvůrců komunisty a systém   padesátých let za každou   cenu shodit. A v podstatě se   jim to ani nemůže podařit.   Dnešní děcka jim na ten   film nepůjdou, pokud to   nedostanou jako povinné   navštívení představení.   Metráž je až zoufale   krátká. Snad žádný z   herců nepředvedl dobrý   herecký výkon. Film samotný   je prvoplánový. Tím jeho   hodnota rovněž klesá.
Tvůrci se netají tím,   že se filmem snaží odebrat   komunistům hlasy. Zřejmě   jim chybí zkušenosti.   Protože: Přátelé, tudy ne!   Minulost vždy ukázala, jak   fungují propagandistické   filmy. Většinou se v   konečném efektu míjí   účinkem. Tak jako agitky   padesátých let bude mít   stejný efekt i film Klíček.  
Můžeme litovat   peněz, které na toto dílo   poskytl Národní fond na   podporu kinematografie. Ale   prostě, stalo se. Kdosi ve   slabé chvilce působení   zdravého rozumu ty peníze   poskytl.
Film Klíček   rozhodně není dobrý a   patří k tomu nehoršímu, co   v naší kinematografii   vzniklo.

To není žádný   scifi,maximálně v tom   přenesení časem,ale   naprostá realita   50.let,výslechy stb byly   opravdu kruté.